Země zapomnění

Nelze než nesouhlasit s většinou.První krůčky s filmem jsou parádní.Začíná svatba,idylka se blíží,ale najednou cosi zvláštního prší z nebe.Alexej jako inženýr musí držet hubu a pomáhá lidem,že kupuje deštníky.Vše to má doopravdy skvělou atmosféru.Bohužel najednou přijde tvrdý střih a jsme v přítomnosti.Zde si snímek drží ještě svůj švih a atmosféru,což samozřejmě přijde jasný,když se snímek odehrává na Ukrajině.Bohužel zde začíná snímek strádat a ani skvělá Kurylenko to nedokáže změnit.Žijete v zóně a nechcete se posunout dál.Vše tohle člověk zažil a tím chce být.Sice se dostává i k jiným postavám,ale ty nějak přestavájí úplně zajímat.Takže románky s Aňou vedou od někud nikam a mají průměrnou tendenci,přesto jsou pořád lepší a zajímavější,než Valery,který si myslí,že jeho táta přežil.Táta zatím se snaží dostat do Pripatu a to je celé ono.Už to vlastně přijde,že vidíte zrychlenou odyseu,která přijde nezajímavá.Může být sebelíp dramatická a autentická,ale nemá moc místa a času.Logický tah byl aby nejznámější z postav měla více času na plátně,což je logický.Má to svoje pasáže,atmosféru,ale snímek postupně vyprchává jak samotná havárie.65% (12.02.2021)

Europska kinematografia ma vzdy nieco do seba a ani tento pocin nebol vynimkou. Havaria v cernobyly je tu rozobrana s citom a z pohladu ludi ktorí ju prezili. (17.01.2013)

U nás o Černobylu se hovořilo po nějaké době , myslím , asi , až po půl roce . Lidi byli trochu či více zmateni , nic se nevědělo , nebotˇ komouši , tedy soudruzi , to dobře tajili . Čekal jsem , že tam bude toho více , po tom výbuchu i z té elektrárny , ale i tak celkově znázorněna bezmoc a rozpolcenost Anyy , která se nemohla odpoutat od Pripiati . O tom byl vlastně tento film a o také těch , co tam zůstali . Tento film není sice pomník této události , leč připomenutí pro mladé , že se něco událo v zemi , kde včera už bylo zííítra . Nebo tak nějak . (07.02.2019)