Režie:
Francesco RosiKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Piero PiccioniHrají:
Sophia Loren, Omar Sharif, Dolores del Rio, Georges Wilson, Marina Malfatti, Enzo Cannavale, Gladys Dawson, Valentino Macchi, Giacomo Furia (více)Obsahy(1)
Popelka, jak ji neznáte... V odpočinkové pohádkové komedii pro dospělé se zarputilý odpůrce ženění princ Rodrigo (Omar Sharif) místo některé z nabízených princezen zamiluje do temperamentní venkovanky Isabelly (Sophia Lorenová). Jeho ztřeštěná vyvolená ho však omylem zaklela, zmizela kdoví kam a princ se marně snaží ji vypátrat. Než se rozezní svatební zvony, musí oba překonat ještě mnohé nástrahy v podobě nepřejících cizích princezen, sedmi kouzelných knedlíčků či hromady nádobí, které volá po umytí. Dvojici naštěstí nenápadně napomáhá skupina potrhlých čarodějnic, kterým zdatně sekunduje létající světec nápadně připomínající Františka z Assisi... Režisérem rozverného snímku je poněkud překvapivě Francesco Rosi, kterého si český divák vybaví spíše v souvislosti s jeho pozdějšími temnějšími díly s tematikou korupce a mafie (Ctihodné mrtvoly, Případ Mattei) či zdařilými adaptacemi náročných literárních předloh (Kristus se zastavil v Eboli, Kronika ohlášené smrti). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Slabší tři *. Nějak jsem tomuhle příběhu nepřišla na chuť. Není to pohádka jak ji známe my, i když nadpřirozeno (létající mnich) a nadpřirozené postavy (čarodějky) se tu vyskytují, klasický romantický příběh to taky není - je to něco mezi tím. Navíc tu princ nebojuje o Isabellu, nýbrž ona o něj - ale vzhledem k tomu, že on se zrovna nechová moc ukázkově, tak nevím, zda bylo o co bojovat. Zkrátka tenhle styl vyprávění není můj šálek čaje. ()
Hodně divná pohádka. 1) Italská uřvanost trochu připomíná historický film, trochu western a trochu love story._____ 2) Především však obsahuje spoustu nesmyslů, na které jsem koukal s otevřenou pusou. Jsem na ně zvyklý z českých pohádek, ale tyhle jsou jiné - jinak hloupé a jinak nesmyslné._____ 3) Snímek působí, jakoby ho natáčeli v prostojích při tvorbě jiného, hlavního filmu. Scénář si spíchla skriptka ve chvílích volna, hudbu přejali ze zrušeného scifi thrilleru, odkud převzali i půvabné čarodějnice a Lorenová si na chvilku odběhla od svých postneorealistických sociálních rolí, aby se kapku proskotačila v této bláznivé feérii._____ 4) Pokud sud i s jeho obsahem do večera nenajdeš, předhodím tě svým gryfům. Ještě, že nemusím čelit výhrůžkám podobného typu. ()
skôr ako "fantasy, komedie, romantický" mi to pripadalo ako klasická rozprávka (snáď až na to že výstrih S.L. je až príliš sexy :). Film je pomerne nudný, má ale peknú, veľkorysú kameru, exteriéry, kulisy aj kostýmy, a zarputilost Sophie Loren mi tu prišla aj milá, aj komediálna + zopár podarených nápadov ako lietajúci reholný brat, oslík ktorý "kadí zlato" alebo preteky princezien v umývaní riadu dokážu aj pobaviť... ľahký, nenáročný "veľkofilm" rozprávkového ladenia na nedelné ospalé popoludnie... 40-50% ()
Pohádkově laděný příběh z produkce Carla Pontiho se Sophí Loren a Omarem Sharifem. Bohužel jediné, co stojí mimo klišé, je zajímavě obsazená stárnoucí mexická legenda Dolores Del Rio v roli královny matky. Nadto filmu škodí, že vděční zákazníci LK DVD tentokráte nedostanou ani ten dabing... Ale co chtít po létajících fráteřích a nalomených talířich? ()
Je možná těžké smířit se s tím, že existují i jiná pojetí pohádek než je to české, to, které máme vžité natolik, že jakoby bylo pod naší kůží. I se skutečností, že jsou také pohádky pro dospělé, které jsou z větší části mimo pochopení dětského publika. Víc mi vadí jiná skutečnost: nedotaženost motivu sedmi noků, míra provinění, které se měla dopustit ženská postava tím, že jeden z nich snědla v rozporu s božím zadáním španělského "chuďáčka božího" ztělesněného levitujícím mnichem. Jakoby tu základem byla renesanční novela ne špatná, ale co do propracovanosti a kvality zřetelně zaostávající za špičkou žánru jak ji ztělesnil např. Boccaccio. Obdobné pocity mnou prostupovaly i při scéně se světci a výkladu psychologie a motivace princova počínání. Nedostatky námětu ovšem z větší části překrývá opravdu velkorysá výprava a špičkové výkony obou protagonistů, z nichž zřetelný prim hraje Lorenová (v jejím pojetí role princezny cítíme celou řadu souzvuků a asociací z jejích sicovských filmů s Mastroiannim). Srovnání se soudobou srovnatelnou tvorbou dále posiluje váhu kladných a silných stránek této pohádkové férie pro dospělé, k nimž se postupně přidává přitom zase ne tak suveréní kamera, jíž se více daří detailové než krajinné záběry. Ani pověstná šedesátá léta nemohla bez ustání chrlit špičková díla, i ona nemohla neprodukovat filmy oddechové a ne vždy ve všem dokonalé. Což ovšem neznamená, že špatné a podprůměrné. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Omar Sharif ke scéně, kde dá facku Sophii Loren: „Vzpomínám si na scénu, kdy jsem jí měl uhodit. Chtěla, abych ji udeřil co nejvíc. Nedokázal jsem to. Ruka se mi zastavila. Nechtěl jsem ji doopravdy bít. Řekli mi: No tak Omare, neblbni! Najednou to do mě vjelo a pořádně jsem ji udeřil. Scénu dokončila, ale její tvář natekla. Nemohla pak asi pět dní natáčet.“ (GilEstel)
Reklama