Chléb, láska a .....

Poslední díl série filmů Láska chléb je o dost jiný než předchozí dva díly. Především se tentokrát chopil režisérské taktovky Dino Risi, který dal filmu novou tvář (myšleno umělecky). Film je barevný a hlavní roli již nehraje Gina Lollobrigida, ale Sophia Loren. Děj se přesunul z malého chudého města do většího. Duch předešlých dvou dílů je značně pozměněn. Především zde chybí vážná složka humoru, která v minulosti vycházela z dozvuků neorealismu. V některých scénách je cítit snaha navázat na styl humoru předešlých dílů, ale to je tak vše. Kýženého efektu se nepodařilo dosáhnout. Jakoby byl režisér příliš svázán ve své činnosti právě Comenciniho výborným odkazem, čímž se mu nepodařilo zcela rozvinout vlastní originalitu, kterou prokázal v jiných filmech. Společného má závěrečný díl série s předchozími pouze název a ústřední postavu strážmistra Alberta. Právě postava Vittoria de Sicy dostává v tomto díle ještě více prostoru a vše se točí výhradně kolem něj. Postava Sofie nemá v ději takový prostor, jako dřívější postava Marie, ztvárněná Lollobrigida. Milostné avantýry prošedivělého vlčáka de Sicy tak jsou vlastně jediným hybatelem děje. Humorných scének toto téma vytváří opravdu veliké množství, ale nestačí to na to, aby plnohodnotně vyplnily celý film. Nevýrazné vedlejší dějové linie považuji za značný nedostatek. Zároveň humor postavený čistě na konání ústřední postavy, postavený na mezilidských vztazích nabourávaných sukničkářstvím, dává mnohem menší šíři záběru a pestrosti než tomu bylo dříve. Poslední díl série považuji za nejslabší. Stále jde ale o snímek nadprůměrný. 61% (19.12.2010)

Celá tato série má šťávu.. i když. Musím přiznat, že roztomilá Výtržnice s rarachem v těle - Gina Lollobrigida mě bavila mnohem víc. Jen Vittorio De Sica si stále drží svůj standard prošedivělého svůdníka - smolaře, jak jinak nazvat jeho neustálé námluvy, které většinou končí neúspěchem - ke krásce se přitočí mnohem mladší frajer a velitel karabiníků ostrouhá. Ale stejně - černobílá klasika má něco do sebe. Caramella by mohla vyprávět. (21.11.2021)

Tentoraz tu máme vskutku i niekoľko [nezaujímavých] noviniek: [1.] Comenciniho vystriedal Risi! [2.] Prostredie fiktívneho m[i]esta Saglieny, sa vymenilo za naprosto reálne Sorrento. [3.] Namiesto čiernobieleho formátu, tu máme farebné odtiene. [4.] Výtržníčku v podaní Giny L., vystriedala Sofia Cocozzaová v podaní Sophie Lorenovej; ...mimochodom reč je už o tretej časti trilógie: Chlieb, láska a ....., ktorú jednoznačne považujem za nielen úplne zbytočný diel, ale zároveň i za ten najslabší, aký si snáď vôbec kedy dokážem predstaviť; skrátka, bez priamej účasti "lollobrigidky", to už určite nebolo to »pravé orechové«, i keď povedzme, že "lorenka", sa i napriek tomu hodne snažila; no v podstate samotný scenár bol až natoľko plytkým a k tomu i mimoriadne zúfalým, že si dokonca pomerne často i vypomáhal samotnou štylizáciou v podobe postavy Nicolinoa, ktorý mal očividne evokovať vari nikoho iného, než zrovna Marcella Mastroianniho, čo už bol podľa mňa zo strany scenáristov absolútny vrchol drzosti v priamom spojení s totálnou trápnosťou. • V tejto konkrétnej veci mi napokon nezapasovalo zrejme ešte oveľa viacej faktorov, než práve tie, ktoré rozoberám na samom začiatku, t.j. body jeden až štyri. • Predovšetkým už sám protagonista Antonio Carotenuto v podaní Vittoria De Sicu, jednak pôsobil akosi neistým dojmom, a jednak občas ani poriadne nevedel, kým že to vlastne mal byť, čiže z môjho uhla pohľadu zväčša prevládal akýsi, bližšie nešpecifikovaný pocit: nekonečných, zmätočných situácií, ktoré nie a nie skončiť, čo bolo ďalším utrpením, kedy som sa asi ani nevedel dočkať konca kraja, keď už budem mať konečne túto «filmovú tortúru», aspoňže za sebou! Neuveriteľne bolestné utrpenie! • Z tohto titulu sálala naprostá bezmocnosť, ktorú má na svedomí ranný príspevok Dina Risiho, pritom nebyť jednej scény v podobe vsuvky: tanečného mamba medzi Sophiou a Vittoriom [ale De Sica sa pri tom ksichtil dosť zvláštne, lebo ho pozorovali druhí... (z mestskej radnice) ], tak titul by s vysokou pravdepodobnosťou atakoval tú najspodnejšiu hranicu [odpadu?!], pretože disponoval tak otrasnou štruktúrou, že tomu normálne ani nechápem. A o to smutnejšie, že režisér, herečka a herec/režisér, patria medzi top talianskych, filmových osobností, teda najmä Lorenová a De Sica. (10.10.2023)

Třetí, závěrečný díl volného cyklu rozverných veseloher z postupně do prosperity se navracejícího italského venkova je nejvíc oddechový nejen tím, že se odehrává v Sorrentu, do kterého nás opakovaně zve proslulá evergreenová píseň. Změna v režii jakoby naznačovala, že zábava - jistěže ne pokleslá - se musí dostat do popředí už proto, že původní téma se jaksi obehrálo. I tak je stále na co se dívat. Oč více drhne scénář, o to zřejměji a zářivěji působí herecké výkony. O původních protagonistech již byla řeč, pozornost proto soustředím na novinku, kterou byla tehdy 21letá Sophie Lorenová. Její jiskřivá krása i ztepilá postava už v tomto filmu vyvolává pozornost tím spíš, že atraktivní zjev je podložen pozoruhodně vyzrálým herectvím této tehdy mladé italské ženy. V těch gestech, tak blízkých neorealistickým filmům s Mastroiannim, ale také de Sicou, byť již "pouze" jako režisérem, cítíme, přímo nahmatáváme budoucí suverénní královnu světového hraného filmu. Nejen proto pro mne zůstává i tento film neopakovatelným zážitkem. (09.04.2010)

Svého času možná zajímavé, dnes podobně jako televizí při sobotních obědech reprízovaná prvorepubliková melodramata stěží přijatelný archaismus. Pouze charisma Sophie Loren a Vittoria de Sicy přetrvalo, ale to samo o sobě na dobrý film stačit nemůže. Nepříliš dobrý pocit mám také při srovnání podobných snímků se Sophií (kvůli které jsem se díval) v hlavní roli, ať už italských (s Mastroiannim) nebo amerických (It Started In Naples). 20% (27.01.2011)