Wir sind die Nacht

Dennis Gansel znovu recykluje Hollywood a po jeho posledních režijních počinech, které patří k tomu nejlepšímu, co se za poslední léta ke mně z Německa dostalo, není na místě údiv, že tentokrát to dopadlo mnohem lépe, než jeho první „prcičkovská“ Hollywoodská variace. Upíři prostě frčí, ať už se to někomu líbí nebo ne. Wir sind die nacht nevnáší do žánru nic nového (snad jen absence mužů - krvesajů, jichž se jejich dámské protějšky prostě a jednoduše zbavily), ale nevidím to jako mínus, má svoje kouzlo, několik nezapomenutelných scén a na mladou generaci z řad herců se dobře dívá (Jennifer Ulrich, Max Riemelt). Jen škoda, že němci v některých momentech nepřitlačili víc na pilu, přeměna hlavní hrdinky si o to přímo říkala. Chci pokračování! 80% (23.04.2011)

Užívané přirovnání "německý Twilight" je veskrze adekvátní, jen se sluší dodat, že místo konzervativních emo holek je "My jsme noc" cílené na emo rebelky (které ovšem jsou také konzervativní). Namísto ctnostné a pannenství adorující romance Belly a Edwarda se zde otevírají motivy lesbické lásky, opojnosti světa upírů a částečně i emancipace. Jenže vyprávění ve výsledku stejně směřuje do tradicionalistických močálů heterosexuality. Po zhlédnutí tohoto filmu a německy rychle zběsilého "Abgefahren" se nelze ubránit otázce: Co mají Němci proti lesbám, potažmo homosexualitě? Až v roce 2004 přišla "Letní bouře" coby první německý mainstreamově zaměřený snímek, který zobrazoval homosexualitu pozitivně. Lesby na podobný milník v tamní kinematografii evidentně stále čekají. Stejně jako v "Abgefahren" se i zde sexuálně zmatená hrdinka dostane do společnosti leseb/upírek, ale posléze cele podlehne okouzlení mužným detektivem a lesby/upírky se ukáží jako zákeřné a nezdravě prostopášné vražedkyně. Na rozdíl od "Abgefahren" není "Wir sind die Nacht" sexistické a je o mnoho řádů řemeslně lepší. Snímek zručně zakrývá svůj nízký rozpočet a šálí publikum vycizelovaným vizuálem a impresivními obrazy nočního života, ale nikdy neukazuje akční sekvence, které probíhají záměrně zmatečným střihem či mimo obraz (což ale může současně být vědomá volba s ohledem na to, že cílovým publikem jsou dívky, které moc akce nezajímá). Nelze však odhlédnout od faktu, že vyprávění v zásadě slouží k usměrnění sexuálně rozháraných děvčat do "správné" heterosexuality, neboť jak uvidí na osudu lesbických postav, čekalo by je v náručí ženy jen kruté podřízení nebo naopak zasloužený trest za případnou frivolnost či přímo dominanci. Ale nutno uznat, že tuto linii film bravurně maskuje lákavým povrchem a dramaturgicky pečlivě stupňovanou dramatičností. Pokud účelem tvůrců bylo natočit dílo nenápadně démonizující lesby, pak nutno uznat, že uspěli. V tomto ohledu totiž "Wir sind die Nacht" představuje konzistentní dílo - včetně přímočarého příběhu o hledání sebe a klíčových sekvencí, kde je vidět, že si hrdinka proměněná v upírku nezadá nejen s vražděním, ale ani se sexem. (09.06.2011)

Guilty pleasure jak má být - od prvního záběru jsem umíral blahem z toho, jak zábavně je to natočeno. Film atmosférou podobný jako Blade, vizuálně precizní jako Ať vejde ten pravý, a cynický, zábavný a nápaditý, jak jen může být. Strašně mě na tomhle filmu bavila kamera, lokace, obsazení, hudba, střih, a v neposlední řadě i zvuk mluvené němčiny (vidět tenhle film v původním znění je jediná volba! oprášit svou němčínu nebylo nikdy zábavnější od té chvíle, co se dá z netu stáhnout tahle německá upíří pecka. V níž - to mi osobně přijde hodně zajímavé - nezazní paradoxně slovo UPÍR ani jednou). I na podruhé mě tento film naprosto dostal a vyloženě mi zvednul náladu - pro mě osobně je to naprostá srdcovka, na kterou nedám dopustit. (23.03.2013)

Máme zde tři upírky. Hlavní bosačka Louise je rádoby drsná bloncka, kterou člověk nesnáší už od pohledu, Norma s účesem Julie z TATU je pro změnu šiblá a poslední Charlotte je bejvalá herečka momentálně snažící se vždy vypadat jako dáma, i když zrovna likviduje lidi. Taky je z té trojice jediná která mě nerozčilovala. Trio do party násilně přibere Lenu, která má tak podělanej život, že jí to ani nemusí vadit, jenže zrovna potkala fešného poldu jménem Tom a tak se jí nehodí do krámu, že její nové "kámošky" jejich začínající lásce moc nefandí. Tato německá upířina mi byla několikrát doporučena jednou uživatelkou se kterou jsem pravidelně ve styku, takže holka jedna poloupírská mám pro Tebe vzkaz - Viděl jsem to a celkem to šlo, což Tě asi nepotěší :-D ale tak na němce dobrý (21.12.2014)

Neviem, kde niektorí užívatelia nabrali toto porovnanie, ale ...nemecký Twiligth? Asi ťažko, pretože spoločné to má jedine upírov, aj tí sú v tomto filme ženského pohlavia. To síce nič nemení na tom, že obidva filmy ako Twilight tak aj We Are The Night sú neuveriteľné kraviny. Tento nemecký počin aspoň slušne „odsýpa“. Rozdelil by som ho na tri hlavné čati = tri polhodiny. Prvá pol hodinka je typická „vysvetlovačka“ – hrdinka zisťuje, čo je to byť upírom, aké má schopnosti, čo môže jesť/nejesť a pod. Klasické klišé, keď nie tisíc, tak minimálne milión krát videné v každom druhom upírskom filme. Našťastie to dotvára poriadne dunivá tanečná hudba a kamera, ktorá dokáže vykúzliť aj z nezaujímavého prostredia celkom slušné obrázky, navyše pre mužských divákov môže byť plus aj lezbické trio upíriek. V ďalšej polhodine však nenastáva absolútne žiadna zmena a na svete je kameň úrazu, pretože divák si začne uvedomovať plytký (čítaj „žiadny“) príbeh. Nastupuje pokukávanie po časomiere so zhrozeným výrazom, že to má trvať ešte ďalších 30 minút. V záverečnej polhodinke nastáva malá zmena a našťastie nastupuje nejedna akčná scéna a na rad príde aj nejaký ten digitálny trik. Samotný záver je síce jasný ako facka, ale to nič nemení na tom, že na tie naháňačky v hoteli, likvidáciu policajtov, behanie po stenách sa slušne pozerá. CELKOVO: síce totálna blbosť, ale na jedno pozretie neuškodí. 3* (27.07.2011)