Vrah zůstal po škole

Tak tohle mě mile překvapilo. Film jsem nechával že ho jako někdy zkouknu až v náladě. A tak jsem jednou v noci neměl nic lepšího na práci a pustil to. Čekal jsem sice možná něco trochu jiného, něco více ve stylu Shaun of the dead, tedy slasher s komediálníma prvkama, nakonec se z toho vyklubala spíše komedie. Pokud máte rádi teen komedie tak si tenhle film užijete do syta. Hutcherson a Cook hrajou slušně a ostatní herci sice nic extra ale postačí to. Co mě trošku zklamalo bylo závěrečných 15 minut které byly zmatené a celkem nic extra, ten časovej paradox mě tady moc nebral, takove Red Dwarf si s tím poradil daleko lépe. Humor byl dost suchej a otřepanej ale mě bohatě stačil hodněkrát jsem se zasmál. Pro mě milé překvapení. (31.10.2012)

Tohle není obyčejný slasher, ale velmi inteligentní film jako trash pouze maskovaný aneb jak by řekl Franta Fuka, this shit is meta as fuck. Detention si jednoznačně zasluhuje několik slov: ____ V prvé řadě je ten film velmi drzý, protože je přeplněný referencemi na 90tý léta (80ky jsou passé, nastupuje oprašování devadesátek), současně je ale nesmírně rychlý, výsledkem čehož nemá žádného potenciálního diváka. Lidi řekněme nad 30 let sice zachytá narážky na 90ky, ale stěží udrží s filmem tempo, lidé pod 30 let naproti tomu tempo s filmem sice udrží, ale nejspíš minou většinu těch narážek. Detention tím jde cíleně proti tzv. four-quadrant požadavku velícímu oslovit co největší škálu diváků a divaček. Jak je to možné? Jednoduše, Joseph Kahn zatáhl film ze svýho. ____ Za druhý se u mě tímhle filmem Joseph Kahn definitivně etabloval jako velmi osobitý režisér, tzv. auteur. Joseph Kahn je vůbec zajímavý chlapík. Kdysi třeba na svém blogu hájil v dlouhatánské analýze honičku z TDK proti jistému kritikovi, který si ji dovolil nařknout z nepřehlednosti. Jestliže se u Kahnova předchozího kontroverzního počinu Torque dalo ještě debatovat o tom, jestli je to míněný vážně, nebo jako přepálená a ironická verze Rychle a zběsile, tady o tý ironičnosti nemůže být pochyb. V jednom momentu tu máme dokonce čtyřnásobný nolanovský ponor – sledujeme hrdiny z Detention filmu, kteří sledují hrdiny z Cinderhella filmu, kteří sledují hrdiny z Slashing Beauty filmu, kteří sledují devadesátkový porno. Faktem je, že popkulturní reference nejsou dnes ničím neobvyklým, neobvyklý je naopak film bez nich, a už Rocky Horror Picture Show byl vlastně jen sledem těchto referencí navěšených na dadaistickou zápletku takovým brutálním způsobem, že se stávají signifikantnějšími než samotná zápletka. Nicméně Detention je v tomhle směru doslova utržený ze řetězu. Jinými slovy nepotřebujete drogy, abyste si Detention užili; potřebujete Detention, abyste si užili drogy. ____ Asi nejzajímavější je ale na filmu to neskutečný nasazení a závratné množství informací, které pumpuje po celou stopáž do diváka. V tomto ohledu je možná pravda na straně zastánců dabingu, protože stíhat při takové náloži informací číst ještě titulky znamená velký problém. Detention podobně jako Atlas mraků v podstatě nastoluje nový trend filmů, které je třeba zhlédnout minimálně dvakrát, a to nikoliv kvůli dalšímu prožití, ale kvůli plnému pochopení. Na první zhlédnutí je obsáhnout nelze. Tyhle filmy ale zcela korespondují se současným fenoménem informační revoluce, který nastal zejména díky internetu a kdy už není znakem inteligence kumulace informací, ale jejich selekce. Tedy vybrat s přehršle informací tu správnou. Nebo vybrat v záplavě jiných ten správný film. Více než kdy jindy totiž platí, že nestačí získat peníze a vytvořit film. To je asi tak třetina všeho. Dvě třetiny úsilí tkví v prodávání filmu a schopnosti dostat ho k lidem. Detention tím podává vysvětlení i k vlastnímu distribučnímu selhání. (03.02.2013)

Kaše namíchaná ze všech slasherových klišé a teenagerovských vyvraž´dovaček, doplněná o medvěda, cestování v čase, sci-fi a řadu dalších prkotin, který už jste někde viděli. Občas to ani nedávalo smysl, ale to mi bylo úplně ukradený, protože herecky to obstálo, zasmál jsem se dostatečně a překvapivě na úrovni byly i efekty, včetně vtipných úvodních titulků. 70% (24.08.2012)

ZÍTRA JE PLES. - TOHLE JE VRAŽDA. A PORNO. A V GRIZZLY LAKE ŘÁDÍ SÉRIOVÝ VRAH.... /// Střední škola a neodolatelná síla hloupých roztomilých věcí. A taky Riley – býložravec a pro ostatní zoufalec, po který jde zabiják. POJĎME SI DĚLAT PRDEL! (tak to se nenechám 2x přemlouvat!) řekli si tady všichni a vykrádaj nápady vodjinud a vůbec, ale vůbec je to nesere. Ani mě! (a nezapomeňte na tu párty v maskách!!) Šílený nápady jako je únos medvěda cestujícího časem asi nedojmou každýho. Fantasmagorická, zábavná píčovina, která nemá děsit, ale bavit. Já bych dal i 4*, ale Chillerama byla asi vo kousek lepší (a když to srovnám s tím vejletem na Kokořín…). Asi se najdou osoby, kterým i ty 3* hvězdy těžko vysvětlím. Ale co máte dát lidem, který zachráněj vesmír? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád mrtví puberťáky. 2.) Zjistím, že může existovat ještě horší film než je Popeklelka II. 3.) Thx za titule ,,Monotheia“ a ,,Ráďa“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE * NAPĚTÍ ne (17.08.2012)

Na střední škole Grizzly Lake se tedy dějí věci. Někdo tady vraždí studenty, cestuje ze zde v čase, jako stroj času slouží vycpaný medvěd, obletovaná školní kráska si vymění tělo se svojí matkou, šílenec, co zde bude v budoucnu ředitelovat, sestrojuje v minulosti bombu na zničení školy atd. Uznávaný klipař Joseph Khan natočil bizarní a absurdní směsici s prvky slasheru, scifi, parodie a především stylové high - school teen komedie, která se zpočátku naváží do pop kultury, bere se s nadhledem a nedělá jí problém si utahovat z režisérovy vlastní tvorby. Všímavý divák, který má už něco nakoukáno, se bude bavit, ale budou převažovat ti, kteří od filmu očekávali něco malinko jiného, a i já se mezi ně počítám. Jenže postupem času si mě tahle stylová potrhlost získávala na svoji stranu počínaje dobrou režií, kvalitním gore ve vraždičkách, kterých je méně, než bych čekal, a ve vtipných dialozích, kterých je více, než bych čekal, až sympatickými hereckými výkony konče. Sestříhat každý úsek do hudebního klipu, tak by to jistě taky fungovalo, takových míst a pasáží je ve filmu nepočítaně (viz žák, co zůstal 19 let po škole, a průřezem let hrají největší hity toho období). Joseph Khan si ani tímto filmem nezjedná respekt kritiků, podobně jako s jeho Torque: Ohnivá kola, ale tentokrát z toho prýštilo nadšení a odvaz, kdy je tvůrci jedno, jak film bude posuzován, a směrem k "odborné" kritice po celou dobu vysílá sympaticky jasně posměšná gesta. A tím vlastně boduje nejvíc. Takže zůstat s tímhle filmem po škole, není zase tak marné. 80% (09.07.2013)