Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Roque BañosHrají:
Ernesto Alterio, Juan Diego Botto, Ana Celentano, Pablo Echarri, Leonardo Sbaraglia, Adrián Navarro, Ramiro Blas, Paco Escribano, Juana Viale, Nilda Raggi (více)Obsahy(1)
Bohatství nemusí znamenat štěstí a blahobyt nezaručuje bezpečí. Zejména, když pod naleštěným povrchem číhá hanebné tajemství. Čtvrteční vdovy režiséra Marcela Pineyra jsou adaptací argentinského bestselleru Claudie Pineirové Viudas de los jueves, který vyšel v roce 2005.
Idylu rezidenční komunity Los Altos naruší jednoho poklidného rána nález tří mrtvol v bazénu jedné z usedlostí. Událost všemi otřese, je totiž silně nepravděpodobné, že by tajemnou smrt zavinil někdo zvenčí. Každý z dokonalých a krásných obyvatel Los Altos ovšem skrývá nějakou bolest či dokonce ošklivé tajemství, a je proto slušně vycvičen v předstírání a umění usmívat se, i když se svět otřásá v základech. Místo snahy o vyřešení záhadné vraždy se tedy všichni úspěšní manažeři a zelené vdovy z Los Altos spojí v úsilí odbýt celou věc jako nešťastnou náhodu. Události však svým vlastním tempem spějí k neodvratnému rozuzlení...
Film se odehrává v argentinské zbohatlické komunitě v době finanční krize, která zemi postihla v roce 2001. Napínavý a strhující příběh má tedy v podtextu i sociální aspekt – jak dlouho je udržitelný současný stav, kdy někteří mají všechno a jiní nic?
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (16)
Hodně zvláštní film v momentě, kdy se začaly rozkrývat souvislosti. Člověk s ukázkovým životem plným peněz, luxusu a postavení nemusí být nutně šťastný. Více to pociťovaly ženy-manželky-kamarádky. Ukázalo se, že se vlastně ani pořádně neznají. Zaujala mě postava, kterou ztvárnila Ana Celentano - u té by nikdo nehádal, jaký boj vede sama se sebou. ()
Film, který je ve svém účinku komunistickou agitkou, neboť každý s byť trochou sociálního cítění, musí vnímat prostředí (uzavřená komunita bohatých – naše satelitní zbohatlická sídliště k tomu ovšem také nezadržitelně směřují), lidi (chlapi, ženský i děcka), vztahy a děje (viz samotný film) jako něco nehorázného, nepatřičného. Nicméně má mnohé klady: poměrně realistický rozbor 1. sociální situace (peníze jako jediná nepopíratelná hodnota/ boháči tvoří v důsledku své výjimečnosti uzavřenou společnost – podobně jako politikové bez ohledu na stranickou příslušnost/ peníze je možno pak směnit za štěstí – uspokojovat základní potřeby, čímž se dnes rozumí vše, co je k dostání, včetně zdraví), 2. jakým způsobem se majetek získal (krádež, podvod – jak jinak), 3. jak pokračovat dál, když jste se dostali na vrchol blaha (ve filmu jsou ukázána tři řešení – řešení oněch tří v bazénu, řešení čtvrtého a řešení žen). Kde jste byli, vy všichni levičáci, komunisté, bolševici a guerilloví bojovníci, když ne v roce 2001 v Los Altos de la Cascada. Ostatně pojízdné lehátko by se mi na zahradu také hodilo… V roce 2001 byl jeden můj kamarád služebně v Buenos Aires, instruovali ho, aby za žádnou cenu nevycházel z hotelu, bolela ho ale hlava a naproti byla apotéka. Nestačil přejít ulici, aniž by byl zmlácen a okraden… ()
Film začíná záběrem na mrtvoly, které se vznáší ve vodě uprostřed bazénu. Vše nasvědčuje tomu, že budeme svědky temného thrilleru, patrně okořeněného hororovými prvky. Jenže vzápětí přijde střih a ocitnete se uprostřed komunity příslušníků vyšší střední třídy z uzavřeného rezidenčního komplexu. Patří zjevně k těm šťastnějším a úspěšnějším, co dokážou své rodině poskytnout velmi slušné zázemí. Nemají však takový majetek, který by jim zajistil bezpečný polštář v případě ztráty zaměstnání a postavení. Jejich blahobyt je postavený na hypotékách a dalších půjčkách a na ošidném předpokladu pokračování stávajících příjmů. Jenže se známkami přicházející krize přicházejí i obavy, které se mění v tíživou noční můru. Co bude zítra, jak obhájím svůj sociální status, co jsem bez něj? Filmový titul by mohl znít i jinak: Anatomie jednoho strachu. Čtvrteční vdovy sice nejsou tak stylově a obsahově vytříbené jako Metoda, ale i tak patří v žánru psychologického dramatu k slušnému nadprůměru a Marcelo Pineyro opět potvrzuje své levicové cítění. Celkový dojem: 75 %. ()
Film skutečně náročný, v jehož ději jsem se ztrácel. Dlouho trvalo, než jsem pochopil, že se tu prolínají časové linie a kteří manželé a jejich ratolesti k sobě patří. Místy byl děj dost rozvláčný, třebaže asi ta filozofická zpověď o smyslu života před společnou sebevraždou asi tak dlouhá byla úmyslně. Navíc se nevyznám ve světě financí a byznysu, takže jsem se i v tomto ohledu těžko orientoval. Nakonec jsem snad ústřední myšlenku pochopil. Bohatí zevlouni, žijící z rentiér či různých podvodných transakcí, se uzavřou do vlastního světa s ochrankou kolem své vilové čtvrti, kde mají všechno, co k životu zevlounů potřebují. Vzájemné vztahy se pohybují mezi pokrytectvím a otevřenou nenávistí, dětičky holdují zvráceným choutkám - drogám, slídění na počítačích, okrádáním rodičů. Čtyři manželky se scházejí a říkají si vdovy, když každý čtvrtek je manželé opouštějí, aby si zahráli karty při popíjení alkoholu. A netuší, že rodinný, společenský a finanční krach, k němuž vede státní bankrot v Argentině, nakonec změní hru na vdovy ke kruté skutečnosti, z níž vyvázne jediný Rony, u něhož bychom to nejméně čekali... Vzhledem k tomu, že jsem skutečně měl se usledováním co dělat, pouhé tři hvězdičky. ()
Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. ()
Reklama