Finanční krize

Působivý dokument, který se tak odlišuje od populistických trháků Micheala Moora, efektní Pravdy Davise Guggenheima a zejména tzv. konspiračních filmů Petera Josepha, Martina Durkina nebo Dylana Averyho. Poměrně střízlivým stylem bez zbytečných efektů je zde popisována historie krize, která má konkrétní průběh, konkrétní důsledky a konkrétní viníky. Tomu také odpovídá sled konkrétních ověřitelných informací a argumentů, které srozumitelným jazykem čte Matt Damon (laik laikům). Oproti výše zmíněným konspiračním nesmyslům (vedle kterých se Inside Job tyčí jako titán vedle měňavky bahenní) konfrontuje Ferguson pohledy řady lidí s máslem na hlavě a těch, kteří na nebezpečí upozorňovali; zpovídá bankéře, akademiky, ministry financí, šéfa měnového fondu... Mnohem víc se blíží skutečné ("populární") analýze, ke které mají jiné dokumenty tak daleko. Pravda je, že Inside Job přistupuje k bankéřům provozujícím pochybné obchody s deriváty s patrným odporem; je předem zaujatý, ale chápu tuto zaujatost jako výsledek nezvladatelné naštvanosti z konkrétních lidí, činících konkrétní činy a beroucích konkrétní nemorální odměny; naštvanosti, která nestojí na ideologických, ale "pouze" rozumových základech. Na druhou stranu se neuchyluje k podpásovkám, nemístné ironii či zesměšňování oponentů a nemá potřebu fabulovat a konstruovat "alternativní" teorie. Ferguson prostě provedl řádnou rešerši, sesbíral dostupné informace, vyzpovídal příslušné persony (pokud měly zájem o rozhovor) a výsledek podrobil důkladné analýze, kterou předložil divákům. __ Žijeme ve světě, kde otázka víry stále hraje obrovskou roli. Čemu věřit a čemu ne, když jsme zahlceni tolika informacemi, jež je obtížné jednotlivě a detailně ověřovat? Věřím více Fergusonovi, který říká, že za krizí stojí deregulace a chamtivost některých finančníků, než jednomu obskurnímu prezidentovi jedné evropské země, který tvrdí, že tato krize je chřipka, kterou rozhodně nevyléčí zásah státu... (04.04.2012)

Informácie pre ľudí, čo toho o ekonomike a ekonomickej kríze veľa nevedia, ale niektoré odborné slová si treba tak, či tak zistiť, je to pokročilejší dokument, ktorý nejde nejako pomaly, treba sa do toho buď málinko vyznať alebo si to pozrieť viackrát. Je to spravené americkým štýlom a nerád by som vyzdvihoval ľudí, ktorí z toho vyšli dobre ako Soros, pani Lagarde, či iní, lebo ani oni neprispeli nejako extra k zmene. Nemyslím, že to bolo nejako tendenčné a páči sa mi, že sa snaží nájsť vinníkov, ktorí stoja na vrchole a profitovali z toho najviac, ale som aj rád, že sa poukázalo na chyby bežných ľudí. Systém však je tým najproblémovejším a ukázalo sa, aký je kapitalizmus chybný a neúčinný. Oskar ako bolo spomínané pre mňa nie je smerodajná vec, tak ako Nobelova cena, lebo sa sprotivili svojmu poslaniu, ale ako divák musím oceniť investigatívnosť tohto dokumentu. (04.09.2012)

Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.Tomáš Baťa (14.10.2020)

Světová finanční krize viděná tak trochu jiným způsobem. Jiným než si máme možnost přečíst v novinách, jiným než můžeme slyšet v televizi. Konečně někdo poskytl ucelený a přehledný pohled do zákulisí Wall Streetu a jím řízené zadlužovací politiky. Jistě, bylo to nezodpovědné, rušit platné principy, na kterých bankovnictví stabilně fungovalo po 60 let, od první světové finanční krize v 30. letech. Stalo se tak jako mávnutím kouzelného proutku. Euro-americká společnost si žila 20 let nad poměry a teď za to musí platit. Nakonec to vždycky odnesou obyčejní lidé. Neboť není vinen ten, kdo slibuje modré z nebe, ale ten, co se mu to rozhodne věřit. Každý chtěl svůj dům, auto, dovolenou na tropickém ostrově. Nyní jsou jen dluhy a nedokáže je nikdo splácet. Ať si vezmeme za příklad individuální chyby Američanů poblouzněných hypotéčními trhy nebo evropských států neúměrně zadlužujících své národní pokladny. Žít na dluh se nevyplácí. (15.11.2011)

Prachy prý ničí charakter...no, tato kapka už je dávno za námi, nyní už prachy ničí celé rodiny, obce, města, státy. Když už nemají na Wallstreetu z čeho hrabat, vyhlásí krizi. Kapitalistický globální trh krizi potřebuje ke svému přirozenému chodu, je to její hnací motor, ony ty ranče, pozemky, jachty, letadla, vrtulníky, monstrózní paláce, děvky a drogy někdo vždy musí zaplatit. Ještě, že je Amerika a okolní svět plný vážených klientů, ze kterých lze stále něco ždímat. Další investigativní dokument poukazující na fakt, že jsme jako vývojový druh už dávno a dlouho v prdeli, kdo jiný by toto mohl vymyslet. PS: Zdejší poznámky o jednostrannosti dokumentu jsem nějak nepochopil. Jenda polovina miliardářů rozhovor odmítla, ta druhá při rozhovoru počítala, kolik minut režisérovi ještě zbývá k pokládání dalších otázek, jaký jiný pohled by byl ještě třeba k tomu, aby člověk pochopil, kdo a kde drží moc nad cenou prakticky čehokoli, včetně pitné vody?? (20.08.2018)