Nevinnost

Na prvý pohľad nenápadný film v jadre prináša mnoho tém, ktoré môžu (aj nemusia) divácky osloviť. Príbeh samotný nie je až taký pútavý, to, čo mňa osobne najviac zaujalo bolo pár silných momentov, ktoré mi v mysli vŕtajú ešte doteraz (Láďov výsluch maloletej Olinky, Láďov kamenný ksicht pri monológu exmanželky, scéna "pravdy" blízko jazera... ) Najzaujímavejšia bola pre mňa jednoznačne Láďova postava, ktorú geniálne stvárnil Hynek Čermák. Nestojí síce v centre pozornosti, avšak svojim charakterom a správaním pozornosť púta. Pre mňa určite príjemné prekvapenie. (16.01.2012)

Jako při trhání okvětních lístků kopretiny: „líbilo, nelíbilo, líbilo, nelíbilo…“. Za pozitivní bych měl považovat už jenom skutečnost, že zatímco na jiné české filmy chci sakum pakum zapomenout, na Nevinnost musím den po zhlédnutí stále myslet. Stylistické znečištění v poslední třetině podle mne ospravedlňuje přechod od střízlivého detektivního vyšetřování k subjektivnímu vyprávění. Film opožděně získává svého vypravěče a informace o jeho minulosti nám narychlo zprostředkovává, jak se dá. Prosazení osobního hlediska je prvním podrazem na diváka, jehož sympatie ke zpovídající se osobě jsou následně zamordovány jejím pochybným činem. Šlo o plán, nebo o souhru náhod? Rozporuplnost. První svým tělem nevinného osvobodila, druhá obvinila. Podobné nejsou jenom hříchy, ale i jeho příčiny. Nezájem. Vyprávěcí podiv(uhod)nost Nevinnosti, s níž především souvisí silně ambivalentní pocity v závěru (role viníka a oběti jsou v rozporu s jejich prezentací filmem), je podstatně inspirativnější než plytká společensko-kritická rovina, rušivě nápadná scénáristická kostra a nedůsledná integrace postav do děje (jestli měl retardovaný syn zastupovat onu jedinou nenapadnutelnou nevinnost, proč ke konci zcela mizí ze scény?). Problematický film se spoustou vad. Pozornost si ale zaslouží. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, novoten, Arbiter, InJo, Mulosz, Sandiego, starbrejkr (13.07.2014)

Emoce až na dřeň, neskutečná kamera Martin Šíchy, Jarchovský téměř úplně jiný, práce s žánry, psychologie, patologičnost, provázané vztahy a charaktery s návazností, hutná atmosféra a Hřebejkův nejlepší kus. Nesmlouvavý a tvrdý. Zatím cítím, že tohle jsou jen fragmenty, potřebuju se vzpamatovat. Dejte mi čas. (25.01.2011)

Ta představa rodinných dialogů a sladkobolné nálady je ve mně zakořeněná hrozně hluboko. Tak hluboko, že bych Nevinnost nikdy nepřipisoval tvůrčímu duu Hřebejk-Jarchovský. Scénář druhého jmenovaného se totiž z nevinného melodramatu mění v komplexní vztahově-tragickou fresku, kde má každý dialog své pevné místo a žádná postava v něm nefiguruje jen tak z principu. Trailerové lákání na českou Lolitu se pak pojednou zdá velmi ošidné. Navíc způsob, jakým příběh ukáže svou pravou povahu, je na české poměry až nevídaný. Samotný Hřebejk scénář netáhne dolů žádným obvyklým měknutím, jeho náhled je tentokrát maximálně trefný v dusivém obrazu, který zdůrazňuje nezvykle osobní přístup k charakterům. V kombinaci s výbornými hereckými výkony (vede tradičně neselhávající Ondřej Vetchý a typově dokonale padnoucí Hynek Čermák, kterému byl snad Láďa psán na tělo) jde o menší tuzemskou filmovou událost, která se dostavila do kin potichu a nenápadně, ale o to víc teď může růst. 85% pro drama, na které by si troufl málokdo. (13.01.2011)

Zásadní tvůrčí duo, které nám v minulosti několikrát dokázalo, že umí, se zde bezmocně plácá v tématu, paradoxně přetékající skvělým drámo potenciálem. Velmi drsný úvod do světa jednoho osamělého kriminalisty, v podání bravurního Hynka Čermáka, který strčil do kapsy všechny ostatní, se začne pomalu proměňovat v neskutečně tuctové rodinné drama, za jehož přehnanou provázanost by se nemusela stydět snad ani koprodukce Turecko - Venezuela. Vše se nakonec dokonale zadrhne a začne se točit pozpátku, proč vlastně neříci, úplně nanovo, i když podstata zůstává stejná. Vše dobré zabíjejí kýčovitě jednoduché monology, které se po delším poslouchání stávaly skoro nesnesitelnými, ještě horší dialogy, přehnaně určující pravidla hry na hodné a zlé, celkově opravdu nedotažený scénář (situace, která se na začátku filmu zdála naprosto nepředstavitelná, se na konci odehraje bez jakékoli reakce těch, kteří si jí nedovedli ani představit, což film prakticky zmrzačilo) a hlavně těžce monotónní projevy všech postav. Vetchý___v podstatě nehovořící, všemi vyhledávaný nad-samec, který vše, co se kolem něj děje, přijímá s naprosto stejným výrazem, bez diskuze za hřích stojící, roztoužená Olinka, které ještě včera stékalo mléko po bradě a dnes je již sama ochotná si z bradičky stírat úplně něco jiného a její těžký poker face, dále pak podivně sjetá Aňa a nakonec groteskně, ve finále ale bohužel trapně laděná postava senilního důchodce v podání Luďka Munzara. Jediné, co mi kromě občasných světlých momentů dělalo opravdu radost, byl velice povedený soundtrack a veškerá hudba ve filmu, která mi o něm řekla daleko víc než samotná tvůrčí dvojice. Od té jsem se dozvěděl něco jiného - na velikosti SAKRA záleží a Anna Linhartová je odsouzena se v některém dalším filmu svléknout. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský chtěli, opravdu chtěli vyprávět tento příběh, ale, v mých očích, zřejmě nevěděli jak. (16.03.2015)