Nevinnost

Nevinnost je drama světového formátu, avšak stále věrné českým reáliím. Příběh se od počátku odvíjí zajímavými a do jisté míry neočekávanými cestami. Velice pěkně se vykresluje psychologie postav, čemuž napomáhá i policejní rozměr filmu, který je zpracován velice kvalitně! Herci jsou také sympatičtí, takže až na samotný, takový lehce samoúčelný, závěr, nemám výhrad. 8/10 (26.09.2017)

"Dobře. Změř mu vocas, ale večer ať je doma." Z principu nesouložím s nezletilými slečnami a jsem natolik zodpovědný, že to nedělám ani v jejich fantaziích a snech. MUDr. Kotva v sobě však tolik zodpovědnosti nenašel, takže se dostal do problémů, které mne bavily. Při jejich řešení jsem si hodně užil výkon naprosto vynikajícího detektiva Ládi, jehož chlapácký přístup k věci se mi moc líbil. Po vyřešení pedofilní zápletky se však film vydal směrem do míst, kde totálně ztrácel na zábavnosti a závěrečný soudcovský ortel mne přivedl k nevěřícnému kroucení hlavou nad tím, jak nejmenovaný pan Jarchovský popustil uzdu své scénáristické fantazii a v touze šokovat vytvořil z uvěřitelného příběhu "překvapivý" blábol. (31.07.2013)

S Nevinností je to těžké. Vrství na sebe motivy nevinnosti z hlouposti, zdánlivé, vylhané, nepochopené. Život nás o ní okrádá a my o ni okrádáme ostatní. Samolibí krátkozrací egoisti. Lupiči citů, v kanadách na rozkvetlý louce. Ono se Hřebejkovi povedlo v poměrně obnažené podobě ukázat ubohé aspekty tý slavný lidský romantiky, ale když už básníci přicházejí o iluze, je škoda vnímat roztříštěnost jednotlivých motivů, které smrdí účelovostí bez stravitelné pospolitosti. Velký náběh na poskládání příběhu měla Aňa v úžasnym monologu ke konci. Tím měl film končit, nechat doznít katarzi a v poklidu opustit marginálně podstatnou kostru děje. Variace na boží mlýny, které se odehrály poté, můj zážitek poslaly do kytek a je to sakra škoda. Přibližně tak nefunkčně, jako když měl záběr proti slunci v každé druhé scéně podtrhnout, že je krásné, ale když se díváme přímo do něj, může ublížit a pohled to je nejasný, oslepující, v důsledku jen po pár minutách rozčiloval tím, že nic není vidět a původní myšlenka šla pocitově stranou. (22.10.2011)

Hřebejk je mizernej režisér (někdy). A spolu s Jarchovským vymysleli naprosto nezáživný a nekonzistentní příběh. Po naprosto příšerné Kawasakiho růži jsem od nich žádné veledílo nečekal, takže jsem byl v některých chvílích dokonce příjemně překvapen. Ale jako celek film opět v podstatě selhává. Marně pátrám po tom, co tímto snímkem chtěla výše jmenovaná dvojice svým divákům sdělit... V začátku filmu se tvůrcům ještě jakž takž dařilo vybudovat pocit ohrožení a napětí, které nemělo žádný konkrétní původ. (A takovéto budování atmosféry oceňuji). Poté se tento pocit proměňuje ve skutečnou hrozbu, která ale není tak závažná, jak by se z termínu "z vrcholu na absolutní dno" mohlo zdát. Tato část (trvá cca 60 minut) ještě docela dává smysl, ačkoliv se jedná o materiál, který by se lépe vyjímal v televizi. Poté přichází závěrečný zvrat (posledních 20 30 minut), který působí naprosto nepatřičně - celá ta první hodina náhle působí úplně zbytečně. Vyvolávat tam mezi dvěma postavami nějakou analogii je nesmyslné, protože obě se dočkaly jiného zacházení, stejně tak kontrast mezi osudem jedné postavy přibližně v polovině filmu a na jeho konci také nikam nesměřuje... Autoři chtěli říct moc, ale neřekli skoro nic. (07.01.2011)

Pro mne asi nejlepší Hřebejk, technicky se mi film líbil neskutečně, obraz a hudba se doplňovaly tak jak sem už dlouho neviděl, v domácím filmu obzvlášť. Samotný děj mě pak uhranul, ponejvíc v kriminální fázi, na nic si totiž nehraje, všechno je v ní líčeno krásně přirozeně, snad jediná postava mi v ní nepřipadla umělá. Skvělá hudba, kamera, herci, scénář, režie, co víc chtít? (a k tomu ještě skvělej plakát, obzvlášť po skončení filmu se mi líbí ještě mnohem víc). PS: Verbal je dement, měl by vědět, že Jedličkárna je pro lidi s fyzickým postižením (04.11.2012)