Nevinnost

Když jsem u Kawasakiho růže pochválila ten vnitřní žánrový přeskok, nemyslela jsem to tak, aby to Hřebejk s Jarchovským teď už používali furt za každou cenu. V předchozím filmu luďkovský zlom zafungoval a vypadalo to, že tvůrci vědí, co se od nich čeká a jak s tímto očekáváním konstruktivně pracovat. Podle Nevinnosti to ale vypadá, že nevědí nic. S první částí filmu, která je jako taková slušnější epizoda z Komisaře Rexe s dobrými herci, jsem byla celkem spokojená. To, co na ni (ne)navazuje, je ale neuvěřitelně nedomyšlený a nepřesvědčivý děs, který veškeré pozitivní dojmy zrušil. (27.07.2011)

Sice nerad porovnávám, ale tady se mi nabízí srovnání se severským filmem Hon. V podstatě se jedná o podobnou tématiku, a to o zneužívání dětí. Tady se do toho Hřebejk pustil docela na husto a první polovina filmu neměla chybu. Vetchý, Linhartová a Čermák předváděli naprosto luxusní herecké výkony. Jenže jakmile se tato část filmu až nečekaně rychle zavřela, objevila se na scéně Geislerová s její nejujetější postavou za celou tu dobu, co jsem jí v televizi viděl, a celý ten film najednou dostal úplně jiný rozměr. Tím ale nechci říct, že by to bylo špatné, jen si myslím, že tyto dvě myšlenky by si klidně vysloužily filmy dva. A ne jeden. (10.01.2016)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

3,5 Ach jo. Proč mají čeští filmaři v povaze všechno didakticky dovysvětlovávat a rozpitvávat? Proč musí divákovi všechno předkládat na zlatém talíři přímo před ksicht a nedají místo toho prostor jeho fantazii a jeho vlastním interpretacím? Bylo to vynikající, dokud nepřišel ten trapný závěrečný dialog. Taková škoda... Každopádně nepochybuju, že si Anička Geislerová z příštích Českých lvů odnese nějakou tu cenu. (11.03.2011)

Tak jako voda Máchova jezera, která se na konec nad Lídou zavře*, uteče i drama puntíkovaného závěsu, vytažené z růžové knihovny vily Věry Chytilové. (*omlouvám se, ale původní název fimu měl být S pravdou ven) Za co? (04.03.2012)