Nájemní zabijáci

V celom filme sa mi pacili len dve veci. Van Damme tam neposobi tak dementne ako v poslednom Univerzalnom vojakovi a prijemne sa na neho pozera. A potom asi par (par ako dve) hlasok, ktorymi sa popichuju Van Damme a Adkins. Tak to boli vsetky klady tohto filmu. Zapory: akcie je minimum. Vlastne tu skoro vobec ziadna nie je. A aj ta trocha je natocena fadne. Choreografia bitiek je strasne jednoducha a nezazivne natocena. Taka prilis pomala. Najviac to zamrzi kvoli ucasti jednej z najlepsich bojovych mašín sucastnosti Adkinsovi, ktory predvedie asi tak dve slusne chvaty a zbytok filmu sa bohuzial snazi hrat. A to mu prilis nejde. Potom tu mame mizerny filter, ktory vyzera jak keby film vykupali v hovne. No a nakoniec som si nechal ustrednu zapletku. Su tu urcite paralely s mojim top filmom Leon, a o to vyraznejsie vynikne amaterizmus tvorcov. Postavy totalne ploche. Ako keby tvorcom nestacilo, ze do hlavnych uloh sa obsadia neherci, tak im este podrazia nohy hlupym scenarom s neskutocne stupidnymi dialógmi. ktore by neuhrali ani Oscarovi herci. A dufam, ze napad obsadzovat svoje deti, Van Damma co najskor prejde. Sice sa v takomto shite tazko hodnoti ich herecke nadanie, ale moje sympatie si neziskali. Hlavnym problemom tohto filmu nie je to, ze neponuka skoro ziadnu akciu, ale to ze namiesto nej neponuka ani nic ine, co by zaujalo. A povazovat tento film kvôli absencii akcie za art je fakt zly vtip. edit 2020. Suhlasim zo vsetkym, co som napisal pred rokmi. Ze ja blbec som si to pustil znova. (09.09.2011)

Na kategóriu "akčný film s kedysi slávnou akčnou hviezdou" to vôbec nie je zlé. Pri silných a drásavých emocionálnych scénach s korytnačkou a pri precítenej hre na husle som mal slzy na krajíčku. Oceňujem aj vycibrenú estetiku pri nádhernom kamerovom filtry "močovej" farby - potecha pre oči. Neokukaná rumunská metropola láka svojim vizuálom a všetko do seba krásne zapadá. Nostalgické a zhovievavé ***. (13.12.2011)

Narozdíl od většiny galaxie netrpím syndromem náhodného úmrtí estetického ducha u rumunských spektáklů s devadesátkovými ikonami na přídi, protože v nich pořád vidím to nadšení hyperaktivních běčkařů, co maj plný kalhoty péra jenom z toho, že jim na to Van Damme v rauši kývnul, do roka natočí dvouciferný číslo akčňáků a za prdelí jim nestojí žádný kokot s noťasem a mobilem, kterej by jim vysvětloval, že tohle už je moc, tohle se líbit nebude a támhletudy cesta nevede. Assassination Game vlastně jenom svoji domnělou závažností se snaží maskovat fakt, že s podpisem smlouvy nejspíše dostali tvůrci od Jeana několikastranný popis toho, jak moc nebude hrát. S tim se dá ještě nějak smířit, ale nechápu, proč si někdo zve Adkinse s Van Dammem do filmu, když se rozhodne veškerý jejich kontaktní scény zabírat od pasu nahoru v půlsekundových záběrech. Poměrně bezskurpulozní zvrat v poslední třetině a hmatatelný Klaus Kinski syndrom ve scénách mezi otcem a dcerou, pardon chtěl jsem říct osamělým nájemným vrahem a sexy rumunskou prostitutkou to ale na tři zvezdy vyšoupou. (03.07.2014)

Aneb Jean-Claude van Damme se dívá na to, jak jeho parťák škrtí jeho skutečného synáčka. Holt, to si jen mladý Kristopher Van Varenberg, který je ještě topornější než jeho tatík, chtěl zahrát v dalším fláku svého otce. A to tam velké „svaly z Bruselu“ narvaly ještě svou dcerku. Ta ale naštěstí jen mlčky odpočívá na lůžku. A samotný Jean-Claude? Ten mezitím, světe, div se, piluje hru na housle. A mazlí se se želvou. Další tuctová béčková story dějově samozřejmě nepřekvapí, ale nebojte, posun tam je. A to i díky Scottu Adkinsovi, který sice nepředvede ani polovinu svého umění, ale na to, na co jsme od podobné produkce zvyklí, to jde. Holt, lepší už to nebude.. aspoň to náš hrdina z přelomu osmdesátých a devadesátých let vzal zase trochu z jiného úhlu.. (26.09.2011)

Paganini? Kasparov? Nezkušený terarista? Kdepak. Viděli jste ten baret, hluboké existenciální myšlenky a nutkání řešit třídní rozpory? JCVD představuje Jeana Paula Sartrea (z důvodů omezení propagace tabákových výrobků bez dýmky) a tupá mlátička Adkins, která nemá ani tucha, že existence předchází podstatu, slouží v tomhle filozofickém podobenství jen jako zrcadlo dilemat souznění citu s rozumem. Kdo neumí číst mezi bukurešťskými řádky, tomu zůstane jen poznání, že chemie mezi ústřední dvojicí nefunguje, východoevropské lokace se svou jednakostí začínají zajídat, hepatitida kamerový filtr sucks a navíc se to bere až tragicky vážně (vyjma dvojsmyslného rozhovoru o hlazení želvy, ale to asi nebyl úmysl).. (30.07.2014)