Jeskyně zapomenutých snů

Dokumentární tvorbu lze pojmout na různé způsoby. Německý filmař Werner Herzog svůj skromný příspěvek lidstvu pojal jako poetizující ódu na první známý prehistorický kinematograf. Biograf sice primitivní, ale v kontextu historie doby mnohem trvanlivější, než dnešní technické novinky a vymoženosti. A Chauvetova jeskyně si Herzogův vzletně oslavný postoj právem zaslouží. Rozporuplná je skutečnost ve chvíli, kdy se na jedné straně s hrdostí hlásíme k dějinám člověka, jeho vzestupu a svědeckým místům. A na té druhé straně bráníme lidem v návštěvě těchto reliktů minulosti. Co jiného nám ostatně zbývá, když člověk systematicky znehodnocuje své přirozené životní prostory? Vznikl tento hold pravěké umělecké činnosti, která je v neustálém pohybu měnících se podmínek a způsobů. Americká hymna je podpásovou ranou cynismu stoika na mozaice vnímání světa. Nakonec nám zbývá již jen to umění! A rozličné způsoby sebevyjádření! (14.07.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,304,920║Tržby Celosvetovo $8,100,000║ Cinematik report: V poradí tretí deň festivalu Cinematik ponúkol aj 3D projekciu. A tak v zaplnenom kine prišiel na rad očakávaný dokument Nemeckého režiséra Wernera Herzoga s názvom Jaskyňa zabudnutých snov(2010). Dokument ponúka nevídaný objav z nedávno objavených jaskýň vo Francúzsku, kde sú v neporušenom stave zachované úžasné nástenné maľby s podobizňou koní, nosorožcov, divokých šeliem či medveďov. Tieto maľby sú unikátne, kompozíciou zakomponovaného prostredia fascinujúce a doteraz najstaršie aké kedy boli objavené, ich staroba bola stanovená na 30.000 rokov. Možno by sa zišlo mierne ubrať na minutáži aby to bolo údernejšie ale 3D bolo pôsobivé. /videl v kine 3D verziu: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (13.09.2012)

Viděno ve 2D ~ Kameraman je blb. Točit s kamerou, jak kdyby ji měl jen přivázanou na batohu, může jen blb. Jinak nádherná jeskyně, nádherné stalagmity, stalaktity a co já vím jaké další stala-něco-ity, perfektně zachovalé malby a neuvěřitelnost tvorby lidí před desítkami tisíc let. Do kina bych na to ale nešel i když 3D by mohlo být zajímavé (spíš pochybuji), hlavně by mě s ozvučením v sále vadila skřípající "něco-jako-hudba". (05.11.2011)

Jsou to předevšm nástěné malby, pro něž je Chauvetova jeskyně tak významná. Jejich prohlížení, především ve velkoformátové knize vytištěné na ofestových strojích ADAST, musí být úžasné a nenahraditelné obrázky uloženými na internetu ani sledovanými v područí Zeitlingerovy kamery a střihem dle představ Joe Bini a Maya Hawke. Skutečně, především koňské tableau je nádherné, i když ostatní zvířata (nosorožci, lvi...) jsou rovněž, zřejmě už bezprecedentní. Mnohé připomínají Picassa (ve filmu zméněno), ale především Franze Marca (obálka knihy "Der blaue Reiter" a další neobyčejné obrazy se zvířecími motivy), který temito jeskními obrazy sice nemohl být inspirován (zemřel 4. března 1916 u Verdunu), ale opačná inspirace vyloučena není; každý kruh se musí někde uzavřít. Pozn 1: Toto vysoké hodnocení dávám vzhledem k finální scéně (před oběma dodatky, které dokument spíš poškodily) koncipované jako tichá procházka po magické "obrazové" jeskyni, zde navíc doplněná skvělou hudbou Ernsta Reijsegera. (30.09.2019)

Herzogovi ta pátá hvězda zase o něco málo unikla, něco mi na ni prostě chybělo, ale i tak jsem opět spokojený. Dokument o jeskyních malbách, který přemýšlí nad vším okolo nich - Kdo byli ti, jenž je namalovali? Chtěli tím říct něco víc, než se může? Dokázali bychom vůbec jejich kulturu pochopit? Zamyšlení nad těmito a více otázkami je k tomu všemu umocněna podivuhodně podmanivou, dokonce i mysteriózní atmosférou, která z detailních záběrů jeskynních maleb dělá víc, než by se mohlo zdát. Taky je pravda, že za to dost může zvolená hudba, ale prostě to funguje a díky tomu ta hodinka a půl rychle uteče a člověk se u toho ani nenudí. Prostě Herzog ukazuje, jak moc talentovaný filmař je a že ani dokumenty mu nejsou cizí. Jen ten závěrečná scéna je poněkud zbytečná... 4* (16.02.2020)