Kód Enigmy

Alan Turing nejenže je zcela nepochybně zajímavý z lidského hlediska, ale neméně poutavý a pozoruhodný je i jeho život. Kód Enigmy si dle očekávání vybírá dvě nejdůležitější, nebo z diváckého hlediska nejatraktivnější, roviny Turingova života, což je práce v Bletchley Parku /středobod snímku/ a následné popotahování kvůli homosexuální orientaci, a přidává vyprávění z Turingova mládí. Snímek těží zejména z Turingovi relativní neznámosti. U životopisných snímků si divák většinou všímá hlavní postavy, sleduje herce, nakolik se reálně podobá filmovému předobrazu, jak se snímek popere s pikantními detaily, zabojuje s předvídatelností apod. U Turinga to není tak jednoduché. Na jedné straně můžeme skládat poctu Benedictu Cumberbatchovi, na druhé straně si můžeme klást otázku, zda byl Turing opravdu „jen“ koktajícím Holmesem, determinovaným sociální neobratností a homosexuální orientací. Jsou totiž v rámci filmové fikce opravdu tato postava a její ztvárnění něčím výjimečné? Z hlediska vyprávění, se do jisté míry jedná o klasický oscarový prefabrikát, pokud lze podobný výraz užívat. Retrospektivní vyprávění ze školy, a současné z policejní cely jsou sledovány nezaujatým okem, zatímco linie z Bletchley Parku je vyprávěna samotným Turingem. Nicméně všechny tři části snímku jsou zcela upnuty k Turingovi, a jeho vnímání situací je hlavním hnacím motorem. Divácky nejzajímavější část o boji s kódem německého šifrovacího přístroje je ve své podstatě obvyklá. Po většinu stopáže se zdá problém neřešitelný, atmosféra se snaží být stísněná a bezmocná, a k rozuzlení zápletky dochází až díky zásahu náhody, kdy se snímek postupně posune k euforickým scénám a jakoby se rozevírá. Jako divák jsem necítil potřebu postavám nějak fandit, s jejich peripetiemi se jakýmkoliv způsobem ztotožňovat či kteroukoliv část děje prožívat. (10.01.2015)

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80% (15.02.2015)

Film, který výborně klame tělem. Byl zde moment, kdy mě silně zamrazilo v zádech, kdy mi spadla čelist a já chtěla dát filmu 5*, ale v záhy, jsem si uvědomila, že to ani náhodou není zásluhou filmu jako takového, ale spíše momentem, kdy jsem si uvědomila obrovskou sílu tohoto příběhu a co vše se ukrývá na pozadí, úplně stejný pocit by ale u mě nepochybně dokázal vyvolat i kvalitní článek o životě Alana Turinga. Film je to samozřejmě výborný ve všech směrech, po řemeslné i herecké stránce bezchybné, celé dvě hodiny vám utečou jako voda, jen zde tentokrát námět jasně převyšuje samotný film. (16.01.2015)

Nadprůměrný životopisný kousek, za něhož však většinu práce oddře samotný životní příběh, než něčím výjimečná a nápaditá režie. Britský look tomu ovšem sedí a když máte v obsazení bezchybného Cumberbatche, tento rok nebývale rozjetou Keiru a přihrává jim neselhávající Strong a démonický Dance, máte vlastně už z poloviny vyhráno. Jen škoda, že režie na herce a samotného Turinga sází mnohdy až příliš. (21.02.2015)

Válka nebyla vyhrána jen na bitevním poli, ale i zpoza stolu. Imitation Game zase jednou dokazuje, že nejlepší příběhy píše život sám a z druhé světové války mohou režiséři čerpat snad donekonečna, aniž by tématem takové filmy připomínaly ohranou desku. Benedict byl ve své roli muže, který přišel s první myšlenkou na počítače a v podstatě zkrátil válku (odhadem) o dva roky, aniž by si za to mohl nárokovat nějaké zásluhy, přesvědčivý. Dokonce natolik, že se mu podařilo zmírnit averzi, kterou jsem k němu doposud chovala. Ke Keiře nemám příliš co říct; dobové filmy vylepšené o její přítomnost jsou balzámem na duši. A upřímně, bez ní bych o Imitation Game ani nezavadila pohledem. Co se příběhu týče, připadá mi, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli se zaměřit více na prolomení šifer nebo podivnou povahu a sexuální orientaci onoho matematika. V mnoha chvílích mi to připadalo hodně nedotažené, bohužel. Nejsilnější zbraní filmu jsou jednoznačně momenty Benedicta a Keiry, jejich neobvyklé přátelství mě bavilo a mělo jiskru. Možná proto, že oba jsou ve skutečnosti dobří přátelé, skutečně za sebou stojí a brání jeden druhého a to se promítlo i do filmu. Jinak si pravděpodobně při zmínce o tomto filmu vzpomenu jen na prolomení Enigmy a za čas možná ani to ne. Řekla bych, že IG pluje v takových dosti standardních vodách, což nemusí být nutně negativum, ale obávám se, že tenhle snímek nebude zlomovým bodem, díky kterému by si každý Turinga zapamatoval. Nicméně, na Keiřin nástup jen tak nezapomenu :) A co tedy budeme dělat? - Budeme luštit nerozluštitelný nacistický kód a vyhrajeme válku. - Aha. (27.03.2015)