Muž odnikud

Přijde vám to jako po dlouhé době tak trochu jiný film, ale záleží, jak moc si stojíte se znalostí jihokorejské filmové produkce. Pro naprostého analfabeta této problematiky to byl skvělý filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Rozhodně hodno doporučení. Celý film i tolik proklamovaná poslední půlhodina. (05.10.2011)

Muž. Trauma. Zádumčivost. Děvčátko ze sousedství. Zločin. Mafie. Pomsta. Hodně pomsty. Ještě víc pomsty. Spousta mrtvejch. Komu se líbilo 72 hodin, tomu se bude líbit i tohle. Příběh je jednoduchej, děj samozřejmě nadsazenej, ale akce parádní. Střelba i souboje muž proti muži a nůž proti noži, to není násilí, ale krvavý balet. Love it! (21.01.2019)

Poučná sonda do korejského obchodu s lidskými orgány. Klasický příběh o záchraně unesené holčičky drsným chlapíkem, pronásledovaným výčitkami z minulosti opepřil Lee krvavými mezihrami. Prvotřídní akce v závěru a nekompromisní brutalita vyvažuje lehce citově přepálený úvod. Bin Won jako by z oka vypadl Jetu Li. (15.08.2020)

Pre dlhú ofinu je problém vidieť detailne tvár hlavného hrdinu. Až po tretine filmu sa v spomienkovej scéne konečne objaví jeho tvár a ja som v tej chvíli spoznal mladšieho brata z môjho najobľúbenejšieho kórejského filmu Putá vojny. Film má slušné tempo, dokáže zaujať i strhnúť a krv bude striekať na všetky strany. Hlavne záverečný masaker i súboj z najlepším ochrankárom, medzi ktorými to iskrí už od prvého stretnutia stojí za to a potvrdzuje fakt, že kórejci sú neskutočne šikovný a vynaliezavý filmári. Téma obchodovania s orgánmi, mafie, vzťah muža z neznáma a malého dievčaťa i cesta hľadania a pomsty fungujú výborne a neverím, že po takomto filme môže niekto povedať, že nemá rád kórejské filmy. Ja si fakt želám aby boli dostupnejšie, pretože zatiaľ mi prinášajú iba radosť. Skvelý revenge movie, ktorému plné hodnotenie ušlo iba veľmi tesne. 80%. (25.11.2011)

Lidé, co žijí zítřkem, nemají šanci proti člověku, co žije dneškem.. Není pochyb, že na rozdíl od americké, či evropské kinematografie umí Asijci kromě navození specifické noirové atmosféry i „prodej“ motivace hlavního hrdiny prahnoucího po pomstě, či něčí záchraně, nicméně u konce „cry me a river a začas si založíme nehtové studio“ se znova ukázalo, že práce s emocemi je hrozně tenký led, který ne každého udrží. Proti akčnímu aspektu Ajeossi však nemám sebemenších námitek. Kdo by řekl, že ten mladík, co má 30 kilo i s klíči od zastavárny, dokáže tak lehce způsobovat protivníkům fraktury, průstřely a více bodných ran, než měl Ježíš na dřevěném římském odpočívadle? Jestli však mám na parapetu volit mezi fíkusem a kaktusem, volím fíkus.. (15.05.2014)