Vše pro dobro světa a Nošovic

Klika na zajimavy figury, zajimavejch situaci uz bylo o neco min, reklama na zelarnu bozi. A i pres to a pres chvilema prilis okate vycuhujici navodnost nevede tenhle dokument k jasnymu rezultatu a neprinasi ani nic moc novyho. Trebaze pohledna, je to dalsi svejkovina vedouci k poznani, ze prizpusobivost je vecna. Skoda, ze se vic nepracovalo na sledovani stretu asijsky kultury s evropskou, to by me dost zajimalo, a stejne tak by slo celej kus obohatit taky informacne, byt to nebyl Klusakouv stezejni zamet. Kazdopadne zajimava podivana. (05.03.2012)

Současná dokumentární tvorba mi začíná připadat jako pohádka o Blanických rytířích. Zatímco český fikční film kulhá na obě nohy a ani technofilní mladá krev nepředstavuje pro něj žádnou spásu, natož naději, můžeme se aspoň upínat k českým dokumentaristům. Vít Klusák může být s klidem v duši v jejich první linii. Za těch pár dokumentárních filmů si stihl vytvořit unikátní styl, který právě v Nošovicích dotáhl až absurdum. V dlouhých záběrech ničí své respondenty pouho pouhou spontánností, která je nutí k nechtěné autenticitě. Nošovice zároveň dokáží pokládat nepříjemné otázky o stavu dnešní společnosti, o kterých leckdy nechceme slyšet odpověď. Klusák provokuje, šaškuje, shazuje, zamýšlí se, ale to vše v hranicích fair play. Ne, všechny jeho argumenty jsou padné, ale nikdy nespadají do laciných kategorií manipulace, podbízivosti nebo televizní reportáže. Nošovice tak mnohem více vybízejí k debatě, dialogu, než k obecně přijímaným pravdám, čehož si na dokumentu obvzláště cením. O tom, že Nošovice jsou vlastně i didaktickým filmem ke studiu filmového dokumentu, protentokrát raději pomlčím. Po dlouhé době mohu říci, že do kina chodím na nového Klusáka, Marečka, Třeštíkovou. Co mají asi společného? (03.09.2011)

Mrzí mě, že ten potenciál se nesetkal s Klusákovými schopnostmi (které by podle Českého míru a Snu měl mít) i tentokrát, protože tohle mohl být jeho nejlepší dokument. Místo toho plochá, jednonázorová a podivně nekonkrétní kritika ani nevím čeho. (O co se vlastně dokument snaží. Neměla továrna vzniknout? Měla vzniknout za jiných podmínek? Měla vzniknout, ale její majitelé se mají jinak chovat? Vůbec nevím!) Je to tím, že je na to Klusák sám? (27.12.2011)

Pan Klusák se českým Michaelem Moorem nestane a mně jeho pobíhání po vsi a neschopnost dostat se alespoň k jednomu aktérovi této kauzy blíž jako dokument nestačí. Prostě promrhaný potenciál, což není ani šikovně zakamuflováno, prostě to z toho filmu leze jak sláma z bot. Potěšil dobrý nápad se srovnáním práce v automobilce a práce na poli. Jinak slabé, Klusák uřvaný, gradace žádná, závěr žádný, chabé. 5/10 (03.04.2011)

Po avízu od Zdeňka Buriana, že Nošovice jsou spíše smutný film, jsem čekal trošku odlišné vyprávění. Naopak se mi dostala pěkná klusákovina. Obě strany mince jsou tu vykresleny jako zábavné postavy. Ta "správná" domácí se snaží brát i po ztrátě svého majetku vše s humorem, kdežto byrokracie korejského Hyundaie se pod správným pohledem jeví jako směšné loutky. Vít Klusák nabádá k zamyšlení a poukazuje na vyšší moc, se kterou mi domorodci sami moc neuděláme. Vše je dobře zabaleno do humorného hávu. Spolu s Českým snem jsou to vysoko stavěné snímky na mém žebříčku od těchto tvůrců, přestože za tímto stojí jako režisér Vít Klusák sám. (21.04.2011)