Horská jódlovačka

Horská jódlovačka, softerotická komedie Aloise Brummera je esencí pokleslého i těžkopádného německého humoru a přestavuje Bavorské Alpy jako vlhký sen berlínských turistek s hlubokými výstřihy. Přátelští kníratí domorodci mladým ženám dokazují pohlavní zdatnost (např. v hotelovém pokoji, ve špajzu, v seníku či na jedoucích saních!). Tvůrci ze všech sil přesvědčují, že za sexuální turistikou netřeba cestovat do exotických končin (jak činí např. francouzská Emmanuelle). (30.09.2010)

(NNF) Německá soft-porno persifláž heimatfilmu BEIM JODELN JUCKT DIE LEDERHOSE (u nás známá jako HORSKÁ JÓDLOVAČKA, v USA pod vtipnějším THERE´S NO SEX LIKE SNOW SEX) je v rámci žánru zdařilou zábavou, která navíc má co říct a posunuje žánr heimatfilmu významově dál. Ačkoliv se může zdát, že po vzoru určité osvětovosti se budeme zabývat skupinou mladých dívek, které jedou do Bavor nabrat zkušenosti, není tomu tak a film se zaměří na vztah dcery hoteliéra Flopi a zaměstnance Seppa. U podobného typu snímků ale nemá moc velkou cenu se zabývat vyprávěním, protože to slouží pouze k řadě atrakcí, které někomu mohou přijít po určité době ubíjející, zatímco jinému zábavné po celý čas, protože jsou tak vynalézavé a nápaditě inscenované (osobně se řadím k druhé skupině). Vše je zde podřízeno komickému efektu, a tak jsou postavy jednorozměrnými figurkami za hranicí karikatury, jejichž eskapádám i jim samotným se má divák smát, zatímco se může kochat výjevy z bavorských Alp, které jsou v exteriérových scénách snímány ve velkých celcích. Lze tak souhlasit s Thomasem Elsaesserem, že "mainstreamové filmové tradice požírají samy sebe" (v tomto případě soft-porno komedie západního vzoru, která pohlcuje idylickou kýčovitost heimatfilmu), ale lze polemizovat s jeho nahlížením na Bavorsko ve filmu jako na narušený, zkažený a utopický prostor, který podléhá komerci. Heimatfilm je založen na střetu venkova s městem, kdy film daného žánru straní venkovu. Zde jsou lidé z města prezentováni jako "Berlíňané, na kterých se dobře vydělává", sexuálně neukojení a neschopní muži či záletnické ženy, které ale venkovským kníračům nestačí, zatímco venkované jsou sexuální mašiny, které si poradí za každých okolností. Potud v pořádku, ale odklon přichází s nahrazením starého řádu (hoteliér, který selhává v pracovním životě, protože selhává i v tom osobním - sexuálním) tím novým (Flori a Sepp), kterým právě nejde o peníze, jelikož ty přesvědčí "starý řád" k tomu, aby se nechal nahradit "řádem novým". Nepopírám, že jde o jinak významově prostoduché dílo ("láska si cestu vždycky najde"), ale cílovou diváckou skupinu uspokojí dostatečně (spoustu koz i pár bobrů, ale žádní ptáci - film především pro teenagery-muže, jelikož vůči ženám je vyloženě urážlivý) a navíc i posouvá ideologii jednoho žánru, což není málo. Fakt ale neočekávejte kladná hodnocení od studentů filmové vědy, kteří mají za to, že film má být umění/že takové žánrové počiny jsou apriori špatné/že se mi to vlastně líbilo, protože jsem se celou dobu bavil, ale studuji tu filmovou vědu, tak tomu na ČSFD dám jednu hvězdičku, aby mi nemohli nic říct. Snobové, kch kch. (09.10.2010)

Z žánrového hlediska se dá diskutovat o tom, zda je „jódlovačka“ obyčejné softporno, které se kvůli dobovým reáliím dostalo do běžné distribuce, nebo jestli se jednalo o záměrnou parodii či dokonce persifláž německého heimatfilmu (popřípadě to byla sloučenina obojího). Za sebe musím říct, že si ani s odstupem času nejsem jistý. Z diváckého hlediska to byl jedinečný zážitek, protože první půlhodinu jsem zůstával v trvalém úžasu nad tím, co všechno vidím (a to jsem měl možnost vidět to v kinosále :-D). Časem se ale očekávání proměnilo v nudu, protože člověk věděl, že téměř při jakémkoliv dialogu opačných pohlaví, uvidí do tří minut kozy (a teď nemyslím ty horské mečící)...výsledkem je nezapomenutelná kuriozita, ale bez větší přidané hodnoty. (07.03.2011)