Neukölln Unlimited
Kamera:
Dietmar RatschObsahy(1)
Berlínská čtvrť Neukölln je považována za citlivé sociální ohnisko. Proto je osvěžující, když se Agostino Imondi a Dietmar Ratsch ve svém dokumentárním filmu pokoušejí načrtnout obraz městské čtvrti bez obvyklých klišé. Nápaditě přitom střídají animační prvky, svižné tempo a řízné beaty. V centru dění jsou mladí libanonští sourozenci Lial a Hassan, talentovaní tanečníci a hudebníci, kteří se snaží zajistit vlastní obživu a zároveň získat povolení k pobytu pro své rodiče i sourozence a nádavkem se snaží ochránit mladšího bratra Maradonu před sestupem do sociálního propadliště. Kamera je všude s nimi – ve škole, na školeních, v bytě a také tam, kde jsou nejšťastnější: při tanečních a pěveckých vystoupeních, soutěžních battlech a contestech. S hiphopem a breakdance vyrostli, je to jazyk, kterým se vyjadřují, je to jejich vášeň. Dokumentární film zůstává nablízku svým protagonistům, jejichž rozporuplnost nepřikrášleně protokoluje. Snímek zvítězil v sekci „14plus“ na festivalu Berlinale. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
V animovaných scénách mírně připomínající Waltz with Bashir ( vizuálně). Narozdíl od Waltz with Bashir je zde animovaná část pouze k usnadnění některých scén, které asi s daným rozpočtem nebyly možné. Lial, Hassan a následně Maradona byli nejspíš dobří tanečníci. I přes jejich nezpochybnitelný talent mě vážně nebaví koukat přes +- 40 minut na sestříhané duely mezi breakdance teamy. A v druhé půli filmu se skutečně nic jiného nekoná. Osobně bych více uvítal větší množství emocí, které film možná mohl obsahovat. Potenciál role matky byla také nevyužita. Vzhledem k tomu, že se jedná o dokumentární film, který reflektuje na situaci přistěhovalců v Neměcku, kteří to tam mají určitě složité, byl jsem vlastně docela spokojen. Jen kdyby ve filmu nebylo tolik hip hopu a tancování... ()
Galerie (13)
Photo © GMfilms
Reklama