Obsahy(1)
Dnes žijeme jakoby na houpačce, na houpačce burzovní, ekonomické, klimatické, politické, u plynoucí řeky cítíme tep času, čas, který je delší než naše momentální starosti. Řeka Ohře je naše nejmíň známá řeka, krajina mezi Doupovskými horami a Krušnými horami není příliš zobrazována v našem umění. A tak se vypravme na cestu po této řece a pozorujme její proměny v různých ročních obdobích. Od lokte řeky, kde se tyčí středověký hrad Loket se starým městem, přes Kadaň, starodávné vesnice a mlýny, Nechranickou přehradu, Libochovice až do Litoměřic, kde se řeka vlévá do Labe. Uvidíme divokou krajinu, skalní útvary, lužní lesy i krajinu kolem elektrárny Tušimice a znehodnocenou půdu. Zažili jsme ničivé povodně a geolog Václav Cílek říká, že voda se nám přihlašuje tak, jako zlobivé dítě a úkolem nové doby bude najít nový, přátelský a vyvážený vztah k vodě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Můžu dát Cílkovi jinak ne 4* ? Zajímavý je i výtvarník Vladimír Merta (ne muzikant!) Hudbu složil a nahrál Jiří Václav ()
Vyprávění Václava Cílka bylo jako obvykle poutavé. Naopak pan Merta mě úplně nenadchl. Občas jsem nevěděl, na jakém místě se natáčí, i tak mě ale pořad velmi potěšil. ()
Velice chytlavá, trochu patetická ale určitě povznášející sonda do myšlení každého člověka, který, ať chce či nechce, žije v přírodě a je jí v mnohém ovlivněn. Putování po Ohři vřele doporučuji. ()
Řeka má tvář, má duši kterou lze poznat z každého jejího pohybu. Někdy je rozverná a zlá, ale někdy zase klidná a líbezná. Ohře je taky taková a svým způsoobem originální. ()
Ohře je sama o sobě vodácky krásná a ještě k tomu Václav Cílek takže v hodnocení dávám plný počet. A děkuji archivu České televize. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize / Josef Nekvasil
Reklama