Ďáblův dvojník

Zajímavá historka, ale nejde zapomenout, že ji vypráví jedna strana. Nezpochybňuji, že Udaj byl kreatura, ale jeho nedobrovolný dvojník se vykreslil v až příliš zářivých barvách a film jeho gloriolu ještě podtrhl. Mnohé tam nesedí, hodně je nevysvětleno. Jde o velmi subjektivní pohled na události - a to to hodnotím ještě mírně. (01.10.2017)

Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění. (12.12.2011)

Noir byl ďábel! Ten kluk si sakra uměl užívat života. Dominic Cooper byl ve dvojroli bezchybný a jeho herecký koncert pozvedl tenhle film úplně někde jinde. Téma je navíc teď hodně aktuální a myslím, že kritika tenhle film bude mít ráda. Uvidíme zda si vyslouží aspoň nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (03.12.2011)

Je otázkou, v jaké míře je co pravda, co si přibarvil autor knihy a co potom scénárista. Každopádně je to neotřelé a podobných filmů je po čertech málo. Z herců nejvíce zaujal Dominic Cooper, jehož dvojrole je zahrána přesně a uvěřitelně. Na výpravě se nešetřilo, a tak měl Tamahori poměrně lehkou úlohu co se navazování správné atmosféry týče. Zamrzí tak jen až přílišná čistota hlavního hrdiny, mohlo se jít hlouběji do dramatu. Ale kdo ví, třeba je Latif opravdu takový klaďas. (15.08.2012)

Byly časy, kdy v Bagdádu platil úryvek z písně P.Habery („..zabij ma či Udaj“) a já se ptám, kde udělal soudruh prezident Saddám ve výchově chybu? Nevysvětlil synovi, že velbloud je levnější, než Lamborghini? Měl při oslavných palbách do vzduchu mířit níž? Dle mého to všechno začalo už kdysi tím, že jistá dávka ejakulátu neskončila na prostěradle.. Atraktivní téma, snaživý Double Cooper a Tamahori, vyprávějící zbytečně doslovně příběh, nad jehož historickou autentičností lze polemizovat. Nemyslím tím zvrhlé konání psychopata Udaye, který prznil školačky, choval gepardy, vraždil tátovy sluhy a vskutku netradičními metodami trestal irácké sportovce za neuspokojivé výsledky, kdy si třeba neúspěšní fotbaloví reprezentanti museli ve vězení čutat s betonovým míčem (a pak, že je na Mílu Baroše vyvíjen tlak..), ale vůbec existenci dvojníka Latifa, který tady slouží jen jako jakýsi kontrastní protipól Černého prince z pekel zhýralosti a sadismu. Ostatně, pokud vůbec někdy tuto roli hrál a nevyužíval své podoby na Saddámovic prvorozeného jen k balení bagdádských holek, co když Američané sejmuli v Mosulu dubléra a pošuk Uday se uklidil do Irska, kde si přivydělává sepisováním memoárů? Zubní záznamy mohou být někdy scestné a to ostatní, jak tvrdí autoři, je historie. A ta se přece odjakživa hezky překrucuje.. Dodatek: Kdo nedávno viděl Cohenova Diktátora, tomu mohou občas cukat koutky v momentech, které jinak vůbec vtipné nejsou.. (20.06.2012)