Ďáblův dvojník

Keby som to mal k niečomu prirovnať, tak brutalitou a surovosťou asi k Mestu bohov, výstavbou príbehu k Obchodníkovi so smrťou a reálnosťou charakterov a dialógov k Soderberghovmu Traffic. The Devil's Double je film ťažko popísateľný. Dejovo veľmi dynamický. Stane sa v ňom toho toľko, že by to vydalo na celý seriál, je to zábava na maximum a pritom ani na chvíľku nepolavuje v logike, alebo správaní postáv. Predstavte si napríklad scénu, keď sa má Cooper záporák, stretnúť so svojim otcom Saddamom Hussajnom, ale pošle tam dvojníka (Cooper klaďas), aby sa nakoniec stretol s dvojníkom otca zlého Coopera (Saddámovým dvojníkom) a všetci sa pritom tvária, že si navzájom veria, kým sú. Proste inteligentná, naturalistická, kurevsky cool záležitosť. (11.08.2012)

Velice povedený film o starém známém pravidle, že v každé diktatuře se nakonec vždycky najde někdo jako Caligula, Hitler, nebo rozmazlený synek vládce, zkrátka sadistický arogantní psychopat bez morálky a zábran, kterého někdo nutně musí zabít, protože jinak se ho zbavit nelze, a který s sebou začasté strhne i samotný režim, protože člověk takovou vládu zkrátka dlouhodobě není ochoten snášet. (30.06.2012)

Snímek, na který jsem se hodně těšil. Teď vím, že těšení bylo naprosto pochopitelné, protože příběh, který jsem sledoval, byl neskutečně silný, navíc doplněný geniálním výkonem Dominica Coopera v hlavní roli. Saddám Husajn měl syny, které střežil jako oko v hlavě. Tomu nejstaršímu zajistil i dvojníka, bodyguarda, který měl případně schytat kulku, kdyby na Udaje měl být spáchán atentát. Dvojník byl posílán na místa, kde by to bylo pro Udaje moc nebezpečné. Nebylo by na tom až nic tak divného, kdyby se vše neodehrávalo v totalitním Iráku, kde byla Husajnova rodina diktátorskou a její moc byla skutečně neomezené, a kdyby Udaj nebyl šílenec, který to neměl v hlavě v pořádku. Domonic Cooper dostal možnost zahrát si jak maniakálního šílence, tak i jeho naprostý opak. Dvojník je člověk z lidu, který neměl jinou možnost a musel se dvojníkem stát. Nakonec ale svoji příležitost přece jen využil. Film je nejsilnější v momentech, kdy je Udaj puštěný ze řetězu a skutečně si dělá, co chce. Scéna na svatbě, se školačkami nebo chvíli, kdy prostě zabije člověka, který se mu nelíbí, tohle jenom ukazuje zrůdnosti, které režim dovoloval. Lee Tamahori ("Next", "Dnes neumírej") je ve svém filmu naturalistický, což osobně uznávám a v tomhle případě se to i hodí. Z filmu jsem byl skutečně nadšený, protože se nebál zobrazit režim v jeho nelidské podobě, ale s tím, že trpí obyčejní lidé, ale to nejen pod diktátorem, ale i válkou, která je vyvolána jinými národy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)

Když rodilý Novozélanďan pro belgicko-nizozemskou produkci natočí film o iráckém nezvedeném Saddámově synkovi, o čem to vypovídá? Osobně bych neriskoval natočit třeba film o bratislavském korzu v 80. letech. Nežil jsem tam, vím o tom prdlajs, a podle toho by to vypadalo. Mohl bych natočit film o podhoubí brněnské hudební scény 80. let, kde jsem pár muzikantů znal (RIP Honza Millonig) a protože jsem v tom městě žil, dokázal bych se soustředit na to skutečně podstatné. Podobně Lee Tamahori natočil dávno tomu úžasnou psychologickou sondu do života současných "zcivilizovaných" Maorů Kdysi byli bojovníky. A na filmu je znát, že věděl, o čem točí, co chce říct, a co je skutečně podstatné. V Hollywoodu pak natočil nějaké akční filmy včetně jednoho Jamese Bonda, dokud to ještě byl James Bond, a ne Daniel Craig. Mno, a nyní - zdá se, že na politickou objednávku - pak film o šíleném maniakovi, synovi Saddáma Husajna Udamovi. Samotný film má určitě filmařské kvality - velmi přesvědčivá výprava, vhodně zvolená hudba (mimochodem si povšimněte, jak je písnička Relax použita podobně jako v Bony a klid), kamera a hlavně výkon Dominica Coopera v hlavní dvojroli. To vše je vynikající. Scénář už pak pokulhává, nu a ideologicky je naprosto jasné, kam to směřuje. Udaj nejspíše skutečně byl magor, skutečně měl na svědomí hodně školaček, které zprznil a nechal zabít a jejich těla odhodit někde u silnice. Jenže podobný film o tom, jak si najal dvojníka, a jak to s ním a mezi nimi bylo, potřebuje stát i na pevných charakterech postav, dobře zpracovaných a podaných důvěryhodně divákovi. My vlastně nevíme, proč je Udaj takový. Bil ho otecc nebo dokonce zneužíval? Zmáčkli mu hlavičku při porodu? A to mu vážně tolerovali už od dětství všechny výstřelky? A voják Latif - neohoržený hrdina - o něm vlastně nevíme nic, ani jakého je smýšlení. A ta luxusní prostituka, co ji hraje stále stejně mizerně Ludivine Sagnier (která v určitých chvílích řipomíná Kateřinu Brožovou ve Vendetě)? Co o ní víme? Ničevo. Přestože tedy film nepostrádá dramatické a vypjaté momenty, díky nemožnosti většího vcítění se jsou nám osudy postav tak nějak celkově jedno a snímek stále častěji nudí. Chybí jednotící ústřední linka a jednotlivé epizody jen stále znovu a znovu dokreslují již několikrát řečené. Je to škoda, stačilo málo, a stačilo méně politické korektnosti, a vznikl by nejen zajímavý film, ale i dobře dotvořený, http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/dabluv-dvojnik.html (31.05.2012)

Když máte peníze a moc, vaše možnosti jsou omezené pouze vaší fantazíí. A bohužel fantazie rodiny Husajnových byla zvrácená. Zvláště pak syna Udaye Husajna, který se v tom vyžíval a přidával do toho kopce kokainu, které mu neprospívaly. Film si mě získal svou syrovostí, která přesto je dobře spracována filmovými technikami a umocněna bravurními hereckými výkony. Pár chyb by se možná našlo, ale tady je nepotřebuji hledat. Byl jsem přikován v křesle a nevěřícně zíral, co dokáže udělat člověk s neomezenou mocí. (25.12.2011)