Bůh masakru

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)

...NEVŘÍSKALA, ŽE TEN VÁŠ MALÝ DEBIL ZMLÁTIL NAŠEHO SYNA? NAŠE DÍTĚ ASPOŇ NENÍ - SLABOŠSKÝ BUZERANT! - VÁŠ JE ZASRANEJ BONZÁK!..... /// Když můj mladej rozbije (tyčí) držku tvýmu mladýmu, vezmu ženu a přijdeme to k vám ,,žehlit“. Nabídneš kafe, vodu, nákyp.... a aby řeč nestála budem žvanit (třeba jak si vyhodil hajzla křečka na ulici), aby postupně atmosféra houstla i díky absurdním situacím, který přijdou jen tak (nepozorovaně) s námi v závěsu. Konverzační drama o 4 lidech, který je (určitě!) dokonalou divadelní hrou. Tady máme štígro, že v rolích můžem vidět herce, který by asi naše divadlo nezaplatilo (ani to liberecký?!). PS: Manželský páry snad ani nemusej bejt milovníci divadelních her! Tak ve který postavě jste se poznali? . /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na hru od Yasminy Reza (z roku 2008) do divadla nepůjdu. 2.) Jsem dobrej čtenář i posluchač. 3.) Tentokrát více než neskonalé díky za titule ,,larelay“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (12.01.2012)

Samolzřejmě výýýborné, hlavně díky hereckému obsazení. Každopádně o ničem (můžu napsat "o hovně" ?).. :-) ) + k tomu jeden pořádnej blijanec. ALE (!!), úplný závěr filmu je pravda sama. Krásně okázalý účinek alkoholu na ženy vs muže a to, jak "nám je to vlastně všechno u prdele" a "ony jsou prostě hrozný hysterky" ... :-))) Krásná konverzační komedie .... (25.02.2012)

Delikatesa! V kontexte k ťažkým filmov od Polanskiho som od Carnage očakávala, že pôjde o prepis sofistikovaného a depresívneho filmu "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", ale mýlila som sa. Toto zďaleka nie je tak morbídne a patetické. Na týchto ukecaných komických konverzačkách najviac milujem to, ako dokážu herci svoje postavy precítiť a z prvotnej atmosféry dobrosrdečnosti a falošnej láskavosti im dodať rozmer extrémnej vnútornej nevyrovnanosti a mimoriadneho afektu. A to behom jednej hodiny v jednej miestnosti, sústreďujúcej sa na vyplavovanie vecí, ktoré sú v nich zakorenené a ktoré ich ťažia. Ironické, trefné, absurdné a pekelne zábavné! Ignorácia za scenár v rámci nominácii mi je nejasná. Z hereckých účastníkov potešili všetci - každému sa ušiel nejaký ten scenáristický bonbónik, ktorý ma odrovnal, no vyzdvihnúť musím Christopha Waltza, ktorý je jedným z najlepších hercov súčasnosti a zároveň novodobým De Nirom - kamenný v tvári, sarkastický, odmeraný a jednoducho nenapodobiteľný. Smiala som sa celú hodinu a nemohla prestať. (29.01.2012)

Fascinující studie násilnické přirozenosti moderního člověka, který na jednu stranu udělá všechno pro to, aby tváří tvář nevyvratitelným důkazům nemusel připustit, že od dob pravěkých jeskynních rubaček zas tak moc nepokročil, a který na tu druhou vztah se svou primitivní stránkou ani úspěšně navázat nemůže, protože více méně bezstarostný život prožitý bez existenčních starostí ho proměnil v impotentního, frustrovaného domácího mazlíčka. A tak zatímco si to ústřední čtveřice překultivovaných kreténů zmatených svými kupodivu dosud nevykořeněnými zvířeckými impulsy nepřestává čím dál zábavnějším, stále však bezzubě krotkým způsobem rozdávat a na závěrečné spásné volání civilizace reaguje ještě vyděšeněji než opové z Vesmírné odysey, nedozorovaní, nezcivilizovaní křeček a děcka jsou naprosto v pohodě. V tomto ohledu překvapivě optimistické zakončení. (28.04.2014)