Solanin

Je potěšením vidět dospělou Aoi Miyazaki. I v melancholickém filmu. ■ K názvu (přesněji - k názvu jedné písně ve filmu): Solanin je toxický glykoalkaloid, vyskytující se v rajčatech a bramborách, zejména v jejich zelených částech. ■ Celé dvě písně z koncertu: http://www.youtube.com/watch?v=QtOU6HxT0QQ (15.03.2013)

Málokdy se vidí film, který by byl natolik zaměřený na vkus teenagerů, ale zároveň v něm nejsou radikálně stereotipyzované postavy alá středoškolská statusy jako atlet, geek, roztlezkávačka, nerd apod., zkrátka žádný zjednodušující mustr. Z toho také vyplývá mnohem upřímnější pohled na svět - jsme v Japonsku x-té "ztracené dekády", společnost je stále přehnaně konzervativní, kompetitivní zaměřená na výkon, mladí mají stále méně šanci na slušnou práci, nemluvě o dosažení pocitu seberealizace. Zoufalství, dezorientace, myšlenky na sebevraždu... Člověka napadá, jestli originalita tohoto fimu nesouvisí s tvůrčím procesem, tedy že autor příběhu měl jakožto mangaka větší svobodu, než kdyby psal rovnou scénář pro film. Aniž bych chtěl prozradit příliš: film nás motivuje diváka k přemýšlení o tom, jak se relizovat vně tržních struktur. Což je dost radikální myšlenka. (04.06.2013)

Je to nadpriemerná hudobne ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mladej žene, ktorá v práci nie je vôbec spokojná, ale radosť jej robí aspoň jej dlhoročný priateľ, s ktorým žije a jeho láska k hudbe, pričom má aj svoju kapelu. Ale aj tak ich všetkých trápi nejasná budúcnosť a preto sa musia rozhodnúť, ako budú pokračovať. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak sa nezbavím čiastočne rozporuplných pocitov. Môže za to hlavne úvodná tretina, síce hlavná hrdinka si ma celkom získala a zaujali ma aj ich problémy v práci, ale inak ma vôbec nebavili zvyšné postavy, vzťahy medzi všetkými zúčastnenými a to ani medzi hlavnou dvojicou a rovnako ani ich kapela ma vôbec nezaujímala, takže to vlastne išlo dosť mimo mňa. Ale potom sa to už našťastie vylepší, konečne aj tie zvyšné postavy dostanú určitý priestor a tak sa k tej ich partii aj dá vytvoriť nejaký vzťah, rovnako aj línia s kapelou začne byť zaujímavejšia a navyše po jednom zásadnom momente filmu to už získa ten správny náboj a tak hlavne druhá polovica ma už dosť bavila, keďže tých dobrých prvkov je tu už plno. Ale mohli si dať viac záležať na tých hudobných číslach, síce vo filme mi o ne ani moc nejde, takže to žiadny väčší problém nie je, no len predsa som z podobných filmov zvyknutý na trochu lepšie vystúpenia. Herecké obsadenie nie je zlé, výborná Aoi Miyazaki v hlavnej úlohe, ktorá snáď nikdy nesklame a síce sa jej už nikto nemá šancu priblížiť, ale aj väčšina vedľajších postáv je celkom obstojná, teda až na jej priateľa, ten ma nebavil vôbec a skôr si ma získali zvyšní členovia kapely. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, tento typ mám rád, veľmi pekná vizuálna stránka a príjemná atmosféra, len emócie som moc nepociťoval. Škoda tej úvodnej tretiny, ktorá celkový dojem predsa len zhoršuje, ale zvyšku filmu by som už určite dal lepšie hodnotenie, takže v konečnom dôsledku ma to bavilo, ale hodnotím len priemernejšie. 65% (17.10.2013)

Je škoda, že tieto filmy sú tak krute drahé pokial ide o dovoz z Japonska... 5000 Yenov (okolo 45 Euro) za film bez poštovného je zlodejina... Avšak určite by som si ho rád zaradil do mojej zbierky japonskej kinematografie. Sviežo melancholická dráma s podarenou kamerou a aj tá téma underground hudby mi je sympatická. Postavy nadpriemerne dobre zahraté a dej detajlne čerpajúci z mangy tiež umne zasadený do prostredia Tokya. Po oscarovom Departures tu je ďalší pozornosti hodný "made in Japan" film :)) (18.10.2010)

Pokud vás alespoň trochu zajímá hudba, hudba která se nedělá pro peníze, asi vás film také potěší pocitem, „že vám někdo rozumí“ a soundtrackem (byť osobně se mi „živá hudba ve filmu“ nelíbila tolik jako hudba v pozadí dotvářející atmosféru scén). Škoda jen toho lehce přehnaného pohádkového konce. Také doporučuji nedívat se na trailer, je tam dost velký spoiler, díky kterému jistá scéna vyzní docela do prázdna. (11.10.2010)