Ønskebørn

Priština, 10 let po válce. Film na pomezí dokumentu a fikce zachycuje prostřednictvím monologů sociálně deprivovaných dětí smutnou realitu současného Kosova. Děti prodávající cigarety, buráky a všelijaké cetky po ulicích vyprávějí vlastní pohnuté osudy bez nádechu jakékoliv budoucí naděje. Jenže Birgitte Stærmose si podkopává sama pod sebou větev tím, že do dětských úst vkládá natolik šroubované a emočně přebité monology, až to pěkné není. Smutné tváře dětí na pozadí oprýskaných budov tak po několika minutách nevzbouzí soucit, nýbrž vlažnou apatii... (11.10.2010)