Reklama

Reklama

Attenberg

(festivalový název)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

Príbeh mladého dievčaťa - Mariny (Ariane Labed) a jej smrteľne chorého otca (Giorgos Lanthimos) odhaľuje najhlbšie emócie a samotné vnútro ľudskej duše. Marina nikdy nedokázala prijať sex ani lásku a nikdy nehľadala vzťahy s mužmi. Jej najlepšia priateľka (Vangelis Mourikis), s ktorou trávi väčšinu svojho času, je jej pravým opakom. Marina si pomaly uvedomuje, že jej otcovi už ostáva len pár týždnov života, a tak sa snaží pochopiť a nájsť lásku aj sex... (Kovlad)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (24)

bassator 

všechny recenze uživatele

46th KVIFF 2011 - YOUNG GREEK CINEMA - Mladý řecký film (Attenberg / ATTENBERG / Attenberg) - Režisérka tohoto filmu mě úplně zmátla. Myslel jsem totiž, že koukám na film od Giorgose Lanthimose, poněvadž toto co jsem tu viděl je úplně stejný (myslel jsem že jen jeho nezaměnitelný) styl ala Špičák nebo Alpy. Na druhou stranu jsem zase tak vedle nepřestřelil, protože místo mé myšlené režie si zde Giorgos Lanthimos zahrál jednu z hlavních rolí... - 15. 12. 2012 - 70% ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Já patřím k lidem, kteří se dovedou dívat na tříminutový záběr na statické kameře bez pohybu a nijak je to nenudí, dokázal jsem si to mnohokrát. Jenomže u Attenberga to neplatí a to nakládání rakve bylo pověstným hřebíčkem. Divně natočený film, který sice může oslavovat lidství a smrtelnost, ale je sakra divný. V rámci výuky řečtiny se ale hodí každý matroš. U tohoto moře bych žít nechtěl. ()

Reklama

MA.KI 

všechny recenze uživatele

Další (po Kynodontas) solidně ujetý, ale zároveň mimořádně silný snímek z Balkánského poloostrova využívající pestrou škálu uměleckých prostředků k přenesení informace divákovi (záleží jen na správném rozkódování různých indicií a obrazů). ~ Stěžejními postavami jsou třiadvacetiletá odtažitá Marina a její otec, architekt, umírající na rakovinu. Prostřednictvím postavy Mariny sledujeme její snahu oprostit se od lidské stereotypnosti a umělosti v oblasti sexuálního poznávání sebe i druhého pohlaví, přičemž přirozeným cílem je znovuobjevení a projevení ničím nespoutaných animálních pudů, pochopení člověka jako živočicha, zvíře. Učí se hudbou, sledováním přírodovědných dokumentů i setkáními s kamarádkou. Uvedení teorie v praxi. Tato tematická rovina je konfrontována s druhou významnou rovinou, která vystupuje na světlo světa díky postavě umírajícího otce. Jedná se vlastně o přímou konfrontaci vysněné živočišnosti sexu a apatické, neživé smrti. Otec coby architekt je kritikem lidského konání ve 20. století, kritikem měšťácké arogance a bezohlednosti, říká, že lidstvo se od pasáků ovcí ubírá slepým směrem k buldozerům, od buldozerů k minám… V obou hlavních tematických rovinách nalézáme kritiku stereotypnosti lidského chování zabraňující rozvíjení vlastní osobnosti a vlastních potřeb, kritiku slepého sledování stáda. ~ Často se objevuje motiv opakování, napodobování (hry se slovy, zvířecí skřeky, imitace zvířat). Zpestřením jsou intermezza v podobě poměrně bizarních krokových variací. Za povšimnutí stojí poslední statický záběr (stavba, komíny, kouř, hromada zeminy, bagr, kaluž, zatažená obloha…). ~ Velice originální film o protagonistčině opožděném dospívání a zároveň jakémsi závěrečném účtování se světem jejího otce, v němž se mísí vážná látka s komediálními prvky. ~ ~ Líbí se ti to? / Přestaň s tím věčným ptaním se pořád. / Omlouvám se. / A neomlouvej se. / Omlouvám se za omlouvání. Já pořádně nevím, co mám dělat, ale neříkej mi, co mám dělat. Štve mě, když mi lidi říkaj, co mám dělat. Necítím se trapně. S tebou cítím jistotu. Je to hezký ležet vedle tebe. Hezky voníš. Cítím tvýho vocasa a vůbec mi to nevadí. ()

Marqta 

všechny recenze uživatele

Nemám ponětí co to vlastně bylo. Snímek působí přitaženě za vlasy a silně nerealisticky. Snaha o poetizaci a dramatizaci filmu prostřednictvím občasných zajímavých záběrů, celkem originálního prostředí a minimem hudby-vychází nazmar. Pokusy o hluboké scény na mě působily jako parodie na filmy o duševně chorých. Nechápu co měla být pointa, nechápala jsem postavy, to co se tvářilo jako perfektně přirozené na mě působilo mega uměle- možná by prospělo, kdyby nebyla snaha o nenucenost tak velká. Dokoukala jsem to až napotřetí a do budoucna se tomuto filmovému zážitku chystám rozhodně vyhnout. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Musel by to být opravdu nevšední zážitek ještě za vlastního života metamorfovat přímo do říše zvířat. Zatím se to podařilo jen Kafkovu Georgu Samsovi, který "aus unruhigen Träumen erwachte, fand sich zu einem ungeheuren Ungeziefer verwandelt". Ten z toho ale velkou radost neměl. Zřejmě lepší by byla gorila, jak po tom toužil Attenberg (vlastním jménem Sir David Frederick Attenborough), který více než kdokoli jiný ví, že hranice mezi člověkem a zvířetem je propustnější nežli naše nepromokavá kůže. Hrát si na kočky nebo na ptáky znamená, v tuto chvíli jimi být.... A jak se to má se sexem, případně jeho úchylkami (perverzemi)? I zde se předpokládá propustnost mezí, i tady je člověk tím, na co myslí a k čemu je hnán... A smrt? Némlich to samé!... A tak jsme došli k tomu, z čeho jsme vyšli: k Freudově struktuře lidské psychiky, v níž ubohé Já je v neustále konfrontaci s vnějším světem a vnitřními "protivníky" Nadjá a Ono (nebo chcete-li Über-Ich a Es, nebo Superego a Id – o fungování synaptickém mozku toho Freud ještě moc nevěděl)... Řecká autorka Athina Rachel Tsangari (už podle rukopisu žena) kašle na veškeré standardy Evropské Unie nařizující, jak se má evropský film dělat, aby byl Evropanům jasný a pochopitelný, a dělá to výsostně po svém, dělá to půvabně, hravě, ale také bez jakýchkoli ústupků. ()

Galerie (28)

Reklama

Reklama