Pan Popper a jeho tučňáci

Jedna sa o neskodnu komediu so zvieratkami, v ktorej nejakou nahodou hra hlavnu ulohu Jim Carrey. Najviac ma na filme fascinovala ocividna snaha scenaristov o co najlogickejsie vysvetlenie dovodu, preco musi mat Jim u seba po cely film tych dnes tak popularnych tucniakov. Musim povedat, ze sa im to podarilo celkom zmysluplne, ale je skoda, ze svoju namahu radsej nevenovali vymyslaniu roznych gagov alebo situacii v ktorych by mohol Jim predviest svoje grimasy. Kedze Jimova postava je suchar, tak az na par momentov, ktore si jednoducho odpustit nemohol, tu skoro nic nepredvedie. Vysledkom je tuctova komedia, ktora sice nenastve (ziadna postava nie je otravna), vdaka kratkej stopazi rychlo ubehne, ale usmev na tvari mi vyvolala asi iba dvakrat. Jima je na taketo tuctove filmy skoda. 5/10. (26.11.2011)

Raz za čas je fajn, ak vznikne tento typ rodinných filmov. Mám menšie deti a je super ak sa sem tam zídeme všetci pokope a pozrieme niečo „ľahšie“. Detský smiech, ale ozval sa aj môj, mi dodáva dobrý pocit a celkovo cítim radosť z toho, že deti majú radosť. To potom ľahko prehliadnem hluché a klišovité miesta v príbehu a snažím sa vidieť skôr to dobré. Tučniaci sú skvelí, zábava to bola a asi najviac sa deti pobavili pri scéne na oslave, kde sa tučniaci šmýkajú dolu poschodiami ako na tobogáne. Objektívne možno skôr za tri, ale rodina sa dobre bavila, ja tiež, preto moje štyri berte ako rodinný priemer. Ono to vlastne v rámci žánru rodinný film – komédia, vlastne splnilo účel. Takže prečo nie? 80%. (08.03.2012)

Ááááá, zase tu máme další z filmů, který neví na co si hrát. Budu rodinný film nebo se u mě pobaví jen děti či dospělí? Kašlat na to, budu to střídat, aby se pobavil každý. A to je právě ten problém. Prvních pět minut vám jasně naznačí, že se hraje na dětskou notu, ale na to se zase řeší existencionální problémy úspěšného workoholika - prodejce nemovitostí, který mimo své peníze nemá nic jiného. Rozvedený a děti se střídají v názorech na to, jestli ho mají rády nebo ne. Do toho mu jeho otec odkáže v závěti dárek - nic jiného než tučňáka poslaného v ledničce obalené krabicí. Film zase spadne do dětského tónu, kdy se digitálnímu tučňákovy daří dělat takové vylomeniny, které by nedokázal ani dospělý, i kdyby se snažil a který se chová, jako by rozuměl lidské řeči a chápal podstatu věcí. Aby jich nebylo málo, tak za pár minut dorazí další várka a to se teprve začnou dít věci. Náhoda tomu totiž chtěla, že v ten samý večer má synek narozeniny a tučnáci se mu tááák líbí. A přece synkovi neodepřete šest tučňáků, i když to nedává smysl... Jo a hraje v tom babička z To je vražda, napsala. Vypadá to, že ještě žije, ano. Nakonec to dobře dopadne, otec se poučí, rodinka se dá dohromady, byznys taky klapne. Alespoň to tak vypadalo, když jsem přeskákal až na konec. Protože na tohle se nedá dívat. Ztráta času. (13.05.2014)

Mark Waters bol pre mňa vždy režisérom, ktorý dokázal natočiť rodinnú zábavku, alebo romantickú komédiu, bez toho aby som sa musel hanbiť, že sa mi páčila. Keď už nič iné, vie ako správne zdramatizovať príbeh a mixuje tie správne prvky aby docielil ak nie stotožnenie tak aspoň určité sympatie k hlavným hrdinom. Pan Popper je bohužiaľ len rodinným filmom, ktorý nemá veľa možností ako zabaviť. Iste tučniaci serú, kde sa dá a Carrey hádže ksichty ako keby točil pokračovanie Brúca všemohúceho, ale to je všetko. To že aj tučniaci majú charakter podráža celému filmu nohy a to s celkom jednoduchého dôvodu. Tučniaci majú momenty, kedy vyzerajú ako skutočný. Mohlo sa to spraviť rôznymi inými spôsobmi a dostali by sme netradičný film, ktorý by nemusel byť dobrý, ale ktorý by sa aspoň pokúsil vybočiť. Viem, že toto asi nie je Watersová zásluha, ale priamočiarosť a značná neznesiteľnosť postáv je všadeprítomná. Hlavne preto, lebo Carreyho, Gugino a ostatných poznáme aj s dobrých filmov. Myslím si, že detského diváka sa film týka iba po určitú hranicu - minimálne do momenty, kedy začuje prvú pieseň od Justina Biebera, a dospelý sa môže pokochať minimálne dobrou kamerou a tempom príbehu. Všetko ostatné nestojí za zmienku. Čo je škoda. (22.11.2011)

Jim Carrey je prostě bůh. On, kamkoliv se dostane, předvede naprosto perfektní výkon, u kterýho se musím bavit. U něj snad nejvíc by mě zajímalo, jaký je ve skutečnosti, protože to co kolikrát předvádí ve svých filmech, pochybuju, že má napsáno ve scénáři. No ale právě ty jeho grimasoidní, nečekaně bláznivé scény, kde z ničeho udělá vtip, mě prostě nepřestanou bavit. A to ani ve chvíli, kdy film bude mít v hlavní roli tučňáky a bude se jednat o klasickou rodinnou komedii, která se bude pro většinu tady jevit jako průměr nebo i hůř, protože je prostě nereálná. Ono si je třeba uvědomit, kolik z těch filmů, co na světě vzniknou, se dokážou považovat za reálná. Na filmy koukám především abych se pobavil a ne abych si stěžoval, že tučňák se takhle prostě chovat nemůže nebo, že ti lidi jsou debilové, protože jednají tak, jak jednají. Kdo takovéhle hovadiny u takových filmů řeší, tak ať na ně radši ani nekouká. (04.12.2011)