Recenze (4)
Frans Zwartjes vytváří drsnou estetiku. Nádhernou ručně snímanou, skvěle nasvícenou, barvami po tváři (depresivně) vytvářenou atmosféru expresionismu. ()
Film? Anamnesis. Nevím, co se tam děje, ale nemohu se zbavit pocitu (který nepřekvapí), že ona se děje jemu. Krása. Žít až do smrti. Zrovna čtu Weinera. /// K vidění i s krátkou recenzí zde http://www.ubu.com/film/zwartjes_anamnesis.html Stručný popis zde http://mubi.com/films/anamnesis ()
Povrchní ohlas expresionistické estetiky scestně se spoléhající na možné uchvácení šokem. Skutečný smysl je v úžasu, který tento neumělý odraz vyvolá jen stěží. ()
Krátký film, k němuž lze zrovna tak mlčet jako napsat tisíc slov. Náznak tíživosti vztahů mezi pohlavími, o kterém jsem si původně myslel, že se jedná o nějakou digitální etudu z posledních let, protože rozdíl mezi (archaickou) vizuální podobou a ((vždy) moderním) sdělením je cokoli mezi propastným a nicotným včetně. V komentáři se omezím na poznámku, že divoká černobílá němá podoba snímku má jednu výhodu v tom, že aby se člověk vůbec dodíval, musí být alespoň trochu naladěn na správnou frekvenci, což je přesně tím žádoucím filtrem. Zainteresovanost je pak výhodou. A dále je tam jedno reálné úskalí, a sice že zpracování může být impulsem k ukvapenému závěru, že se jedná o intelektuální hříčku s omezenou působností — tak to, řekl bych, není pravda, přinejmenším v druhé části toho výroku. ()