Obsahy(1)
Dokumentární film o takzvaném "Stanfordském vězeňském experimentu" uskutečněném v roce 1971 americkým psychologem Philipem Zimbardem. Podstatou experimentu bylo rozdělení vybraných studentů na vězně a dozorce a následné sledování jejich chování při psychické zátěži. Již v prvních dnech se chování účastníků podstatně mění a dozorci se uchylují k tvrdým a častým trestům. Na základě těchto událostí jsou natočeny filmy Das Experiment (2001) a The Experiment (2010). (0811)
(více)Recenze (13)
"The Stanford Prison Experiment" je dokument v ktorom samotný Zimbardo vysvetľuje riskantné ľudské chápanie, vžitia sa do role "bacharov" či trestancov. Obyčajných študentov natoľko vtiahla do svojich rolí prehnaná snaha o čo najreálnejšie zvládnutie svojho postavenia, až v sebe objavili známky správania, o ktorých ani len netušili. A nie len oni! Najväčším plusom je zobrazenie skutočných záberov zo samotného experimentu. ()
Po dokoukání The Stanford Prison Experiment(2015) jsem narazil na tenhle dokument o kterým jsem neměl ani páru, že existuje. Dokumentem provází samotnej Philip Zimbardo a jsou zde k vidění a slyšení autentický fotky, audio i videozáznamy. I přestože dokument není tak silnej jak jsem čekal (nedokáže 100% zachytit co účastníci experimentu zažívali)dávám 5hvězd. Autenticita se počítá. ()
Dokument rozhodně nemá takové grády jako experiment samotný. Sice přehledně a srozumitelně informuje o projektu a záběry pořízené přímo během jeho průběhu jsou silné, vinou fádního zpracování však ne tak silné, jak by být mohly. Film působí trochu bezradně a nedaří se mu navodit tu znepokojivost samotného excperimentu. Moc mi nesedly ani snahy Zimbarda omlouvat se a vysvětlovat. Pokud jde o samotný pokus, ten šokuje rychlostí s jakou z člověka padá nános civilizace a výchovy. Částečně objasňuje mnohé z nepochopitelných zvěrstev nacistů, bolševiků a jejich epigonů. Nemohu se však zbavit pocitu, že měl už v záměru několik zásadních nedostatků, které nepříliš obratné vedení experimentu ještě prohloubilo. Je to tak půl na půl. Experiment i dokument. ()
S dokumentem jako takovým problém nemám, zato se samotným experimentem jo. V této podobě mi totiž přišel zbytečný. Ohradila bych se proti jeho údajné neetičnosti. Účastníci věděli o tom, že jde o experiment a byli za něj placeni; to, že po pouhých dvou dnech vypadli z rolí a experiment se tak zvrhl v nebezpečnou frašku, je věc jiná. Za neetický bych ho považovala v případě, že by o jeho podmínkách aktéři nevěděli, paradoxně právě tehdy by asi poskytl mnohem zajímavější a relevantnější výsledky. Takhle to spíš vypadalo, že "vězni" se prostě nesmířili se svou rolí obětí přidělenou v rámci experimentu; jejich reakce nemají s původním záměrem výzkumu moc společnýho a výsledky se podle mě nedají využít v širším rámci a vztáhnout je na realitu. Nejvíc znepokojivá mi přišla role samotného Zimbarda, který experiment předčasně (ale i tak pozdě) ukončil až na popud jeho studentky a omluvil to tím, že se moc ponořil do role, což je naprosto neomluvitelné. Smysl závěrečné seance Zimbarda se studenty mi uniká, založení kliniky pomáhající stydlivým lidem zbavit se jejich "vlastnoručně stvořeného vězení" mi přijde jako využití experimentu v praxi dost tristní. Naopak zajímavá byla reakce jednoho z účastníků, který svou zkušenost reflektuje ze své současné pozice vězeňského psychologa. Abych dokumentu nekřivdila, mrknu na něj ještě jednou, zatím hodnotím provizorně. ()
Dokument dobre informuje o celom experimente, ale nie úplne podrobne (vynechali incident s hasiacimi prístrojmi). Napriek tomu sa originálne zábery postarajú o silnejší zážitok. Osobne by som uvítal niečo dlhšie a s väčším množstvom pôvodných záberov, teda skôr filmové zhrnutie s nejakým komentárom. 80 % ()
Asi jsem čekal něco více šokujícího. Jako dokument celkem nuda, i když vžít se do pocitů těch lidí není žádná sranda. ()
Hodnotím poutavost a přínosnost experimentu (*****), jako dokument to nebylo nic moc. ()
Jako experiment odvážné a zajímavé, leč neetické. Jako dokument postačující, leč málo informativní a působivé. ()
Lidé jsou svině. A Já jsem člověk, tedy svině. Tento holý fakt nám dokumentují tvůrci Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment, kteří jen potvrzují, že Pán much není dobrodružný román. Otřesné a pravdivé svědectví o lidské přirozenosti. Vážně by mě ale ze sociologického hlediska zajímalo, jak by dokument vypadal, kdyby mezi studenty byly i ženy a zástupci LBQT komunity. Jinak velmi zajímavou analýzu stanfordského experimentu nabízí kniha od Ericha Fromma Anatomie lidské destruktivity. ()
Škoda. Stanford prison experiment je rozhodně neobyčejná, zajímavá a zároveň znepokojivá událost. Dokument bohužel neni ani jedno. Autor experimentu Philip Zimbardo se jen prostřednictvím filmu snaží ospravedlnit sám před sebou a podrobnějšímu popisu experimentu, očekávanýho výsledku, jeho dopadům a výpovědi účastníků neni věnovanej dostačující prostor. Lehce mě vyděsila technická stránka, způsob zpracování dokumentu a občasná nesouvislost v popisu událostí. ()
Je zajímavé, jak se lidé dokáží chovat v určitém prostředí a situaci. Tento experiment byl sice víceméně neetický, ale zdaleka ne tak, jak tomu bývalo v počátcích psychologie. Pokud bych se měl zaměřit na samotný dokument. Byl velmi zajímavý, především autentické záběry a výpovědi jednotlivých účastníků experimentu. Nicméně vzhledem k tomu, kolik jsem toho o experimentu četl, uvítal bych více informací. ()
viděl jsem všechny tři filmy o tomto experimentu a až ten poslední kterej se ho pokusil co nejpřesněji vykreslit mě přiměl zjistit jak to bylo doopravdy, a abych pravdu řekl měl jsem s ním začít, a možná si pak pro legraci pustit německou verzi ()
Největší výhodou dokumentu jsou autentické záběry z neuvěřitelně slavného psychologické experimentu, který přišel s novým sociálně-psychologickým paradigmatem, jež zní, že i situace (nikoliv jen individualistické dispozice) mohou ovlivňovat chování jedince. I dobrý člověk se ve špatné situaci může stát padouchem. (Viz Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?) ()