Dabangg

Dabangg pracuje s akčními scénami podobně jako s tanečními výstupy. Fungují jako odlehčení děje, pobavení diváka a částečně též k posunutí příběhu. Hned ta první ukazuje, jakým směrem se asi snímek vydá. Její nadsazenost dává vzpomenout na Jackieho Chana a to nejen choreografií, ale též použitím neotřelého artefaktu, v tomto případě hasičské hadice. Režisér Kashyap sází na moderní pojetí a nebojí se využívat takových vymožeností jako je zpomalení, ba až zastavení času (pohybu), v některých momentech. Zároveň si hodně pohrává se střihem, od kterého nejspíš očekává větší dynamičnost. Přestože stříhá docela divoce, někdy až nepříjemně rychle, zůstávají scény přehledné a lze se v nich lehce orientovat. Protipólem k akci jsou klidnější scény, ve kterých je vyprávěno několik nepříliš dobře konstruovaných příběhů. V první polovině filmu je to dvojice romantických pasáží ze strany obou bratrů a samozřejmě rodinné peripetie. Ani jedno příliš nefunguje. Jakmile se do středobodu děje dostává Makhi, snímek značně trpí. V druhé půli do sebe však všechno vcelku slušně zapadá a zpočátku nepodstatná rodinná problematika se rázem stane nosným prvkem děje. Největším problémem Dabanggu však nemusí být ani tak samotný příběh, jako spíše dějová schematičnost, která je jasně čitelná od prvního momentu. Jenže odsuzovat tento film na základě jeho „jednoduchosti“ by znamenalo jen přiznat vlastní neschopnost jej správně uchopit. Jakožto machovská připomínka zlatých let akčního filmu však funguje velmi dobře. Přestože salvy smíchu vyvolat nemusí a nejspíš si ani nezíská zástup fanoušků, nemohu mu nepřiznat, že má jistý šmrnc, i když ta pravá jiskra mu chybí. (18.03.2011)

Myslim, že se s režisérem Dabanggu řídíme stejnou životní zásadou – tedy, čím je toho víc, tím je to lepší. Já tohle zlatý pravidlo jedu především, co se mejkapu týče. Abhinav Kashyap zase ve svým indickým opusu použil snad všechny existující barvy včetně antracitový, lososový a dokonce i na šmolkově modrou došlo. To jednoho tak otupí, až mu vůbec nevadí, že samotnej příběh je předvídatelnej jak David Hasselhoff před minibarem. Samozřejmě taky dojde na všechny ty veselý tanečky a písničky jako v každým druhým indickým bijáku (viděla jsem dva, takže vim a znam), ale jinak obrazovce jasně vládne Salman Vymakanýbřichojakhovado Khan, kterej jen pomocí svých slunečních brejlí (jasně, že nosí rajbány, nejlepší product placement ever) dokáže vyřídit celej gang, a to se mi na něm líbí! (13.09.2015)

Nerátam sa medzi Salmanových fanúšikov. Zakaždým, keď sa mi nejaký film s ním páči, som z toho neskutočne prekvapená. Tu ale nehral svoje typické macho role. Ešte stále bol macho, to rozhodne, ale aj hral (vo väčšine svojich posledných filmov sa o to len trápne snaží). Mám rada masalu a skorumpovaný Chulbul bol zaujímavý charakter. Páčili sa mi herci. OVEĽA stupňov lepšie, než väčšina stupídnych salmanoviek. Krásna hudba. A ten konečný súboj dobra a zla? Hotový súboj titanov. :D (07.10.2011)

Mocně mě navnadila úvodní akční bitkařská scéna s požární hadicí. Pak mi dlouho nebylo jasné, jde-li o akční komedii, nebo o parodii na akční komedii, protože v Bollywoodu tyhle žánry zpravidla splývají. Každopádně se film nebere příliš vážně, nadsázka je v něm zjevná a dělá si myslím ze sebe i z bollywoodských šablon tak trochu srandu.. Taky mi dlouho nebylo jasné, je-li hlavní hrdina vlastně hrdina, nebo padouch (tipoval jsem to druhé). A když už se mi zdálo, že děj ztrácí tempo, rozmělňuje se a zamotává se do užvaněné scénáristické vaty, začne zase pomalu nabírat grády a závěrečná výpravná akční bitka s finálním naražením na traktorový výfuk mě v hodnocení obměkčila směrem nahoru. Jo a jsou tam taky dva tři chytlavé a choreograficky dobře zmáknuté songy, což o každém bollywoodském filmu zdaleka říct nemůžu. (16.02.2021)

Spojte Salmana posledních let, protřepejte ho, ale nemíchejte, poraďte mu humor jako z Fairbanksova Zorra, akci z grotesek a můžete Dabangg v klidu podávat. Sonakshi Sinha je také skvělé kotě, takže nebýt toho, že na podruhé bych byla radši, kdyby se celý film skládal jen z výstupů tančícího nebo hláškujícího Robina Hooda Pandeye, byla bych si jeho praskající košili (pouhou silou vůle) užila ještě lépe. Ale rodinná ani politická zápletka skutečně opakovací hodnotu nemá. Každopádně si měním vyzvánění na mobilu a oblibuju si absolutně Arbaaza Khana a jeho uhrančivý pohled. #festivalbollywoodskehofilmu (10.10.2011)