Top Gun: Maverick

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

„NA STROJI NEZÁLEŽÍ. ZÁLEŽÍ NA ČLOVĚKU…“   /// 4DX /// Tak prej, kdy si užít lítající sedačku, když né v kokpitu F/A-18ky? Tož nebylo to špatný, ale kurva měl jsem si vzít mikinu, páč mi bylo vobčas frišno! No a k příběhu? Von už první Top Gun byla limonáda, ve který hrála prim láska, kamarádství, studená válka a letadla. Tady si dejte pryč tu studenou válku a přidejte Toma Cruise. Jako jo, dobrý, je v tom krásná nostalgie, díky za Val Kilmera, ale podle nadšenejch recenzí jsem čekal mnohem víc!  P.S.: Po druhý projekci zvedám hodnocení, protože, jak "to všechno" dokáže vzbudit vzpomínky, je parádní! A ty souboje taky!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Toma Cruise miluju jen ve stíhačce. 2.) Miluju retro, stíhačky, armádu, syna svýho kámoše, hospodskou...  ///  Thx za titule „???“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (07.06.2022)

Přestože nový Top Gun je na první pohled esence Amerikanismu a koncentrace těch nejtypičtějších klišé, umí s nimi pracovat jako žádný jiný film. Ty scény, kdy za západu slunce o sebe naráží naolejované, vypracované hrudníky, stejně jako vzpomínky na řádění v baru za klavírem - jak to, že Top Gun je umí podat způsobem, který vám vykouzlí úsměv na tváři? Nemůžete se zlobit za zkratkovitost, jednoduchost, ani všemocnost Toma Cruise. Top Gun: Maverick je úžasně guilty pleasure, absolutně uhlazený film, který v prvé řadě hladí diváka. Ultimátní feel good letní biják. 9/10 (03.09.2022)

Hned jak Maverick rozcuchal Edu Harrisovi léta pěstěnou pěšinku, bylo mi jasné, že bude veselo.. Změny jsou jen dvě a sice že kapitán Mitchell už není mentál, co si myslí, že je Luke Skywalker a přivede nábytek k mnohačetnému orgasmu jen tím, že si na něj sedne (samozřejmě ne tak rychle jak Lord Flashheart), nýbrž uvědomělý mentor, co prošel vývojem a ví o sobě, že lítá minimálně stejně dobře jako syn Dartha Vadera. A ta druhá je, že na jeho ikonické letecké bundě mizí a zase se objevuje nášivka taiwanské vlajky, protože jüan. Nostalgie v tomto případě u mě neexistuje, není z čeho brát, takže jsem se zaměřil na to, jestli jsou umělejší tváře dvojice Cruise, Connelly, a nebo konflikty, které mají děj posouvat k tolik vychvalovanému finále, co kompenzuje nedostatek realističnosti svižností a uklidňujícím klišé. Pak přijde stříbrné Porsche, Pé padesát jednička, západ slunce a údiv, v jakých číslech se to pohybuje. Fandů letectví, co běhají s roztaženýma rukama po obyváku, vrčí jako motor a napodobují sirénu, protože jsou Sopwith Camel, tu nejspíš moc nebude a black-out z přetížení v sedačce kinosálu za tím asi taky nestojí. Chápu tu současnou žízeň po velkém bijáku, ale trochu objektivity, přátelé.. Snad Charlie Sheen, dokud ještě drží jakž takž pohromadě, zvedne hozenou rukavici.. (25.08.2022)

Nostalgie jako prase pohoněná lidskou touhou bořit limity. Cruise oživuje zápal pro věc a vyráží do boje za lidi v odvěké válce mezi člověkem a strojem, který ho má nahradit. Testem je Mission Impossible = (asi) Sovětům zrušit nedobytnou a dobře stíněnou základnu na vývoj nukleárních hlavic. Celkem aktuální... nostalgické a přesto aktuální. Herci výborní. Teller s Powellem především. Stejné namachrované paka jako minule se učí táhnout za jeden provaz a překonat své limity a Maverick jako šéf co je to má naučit. Přímočarý a jednoduchý příběh je skvěle podaný a rozkošatěný přesně v těch správných místech, kdy hlavní hrdina hledá své místo ve světě. Pasáže s Kilmerem jsou parádní a Jennifer Connelly je zase jednou úžasná. No a Tom Cruise to celé nese na bedrech se silou poslední právoplatné hvězdy v Hollywoodu. Vymírající druh. Akce je kapitolou samou o sobě. Blbnutí v Top Gunu je rozehřívání před závěrečným infernem, které smete nejen v IMAXu, ale i obyčejném kině. Luxusní manévrování v F-18 (a ještě jednom dalším ikonickém stroji) s napínavými leteckými bitkami, které diváka přikovají k sedačce. Svět byl na dvě hodiny v pořádku a zase jednou fungoval tak jak má a já si to dost užíval. Vaším nepřítelem je čas! (25.05.2022)