Perverzní průvodce ideologií

Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10 (23.02.2014)

Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila. (16.03.2014)

Tak jsem chtěl s tou hvězdou západního mudrlantství také něco vidět. Vtipné a břitké to chvílemi je, demonstrace společenských fenoménů na filmových příkladech sympatická a osvěžující, ovšem film mohl být klidně o půl hodiny kratší. A to nejen kvůli tomu, že ke konci už docela nudí, ale zejména kvůli tomu, že pasáž o náboženství není příliš povedená (navíc obrazová magičnost Scorseseho Posledního pokušení mi zcela přehlušila Žižekovi plky), Žižek začne popírat sám sebe a nakonec se z něj vyklube jen další salónní kecal. Ve vlaku, kde Slavoj oznamuje, že jsme vlastně na světě sami, měla být udělaná velká tečka a nemuselo by dojít k závěrečnému ubírání bodů. Charisma a některé svěží myšlenky však ani filmu ani jeho průvodci upřít nejdou a jistě je hodný vidění a snad i zapamatování. (04.07.2013)

Zpočátku mi to přišlo stejně brilantní jako PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM, ale ke konci už jsem se skoro nudil. Na Žižekova Průvodce ideologií jsem se hodně těšil, protože mě první zmíněný dokument hodně nadchnul. Tento novější počin ale nakonec vnímám o poznání víc vlažněji, nesednul mi tak úplně výběr filmů, na nichž byly demonstrovány autorovy myšlenky, ani některé autorovy teze, které vnímám, řekněme, jako docela sporné. (Nemluvě o tom, že na nich nevidím v podstatě nic kontroverzního - vždyť si dnes může každý hlásat do světa co chce, a nikoho to už ze židle moc nezvedne; jediné, čím by snad mohl Žižek trochu provokovat, je jeho příchylnost k Marxovi). Zatímco u staršího filmu jsem měl mnohdy pocit myšlenkové svěžesti a informačního přínosu Žižekových myšlenek, zde jsem se často neubránil pocitu, že slyším teze, které již znám odjinud a které mi zrovna dvakrát objevné nepřijdou. Snad je to i tím, že mě tematika ideologií nikdy moc nebrala, ale za sebe nemám problém napsat, že tento počin představuje ve srovnání se svým starším bratříčkem citelný sešup dolů po všech stránkách. Jako netradiční komedie pro intelektuály to však přesto stále funguje více než dobře. (07.03.2014)

Žižek by mohol pokojne napísať filozofické dielo s názvom "I even confused myself"/"Poplietol som aj sám seba" (také niečo by mohol napísať aj Immanuel Kant). V niečom má iste aj pravdu, len by si mal dávať pozor na neverbálnu komunikáciu. Dotýkanie sa špičky nosa a šúchanie nosa znamená podvedomé klamstvo. (12.12.2016)