Vlčie diery

Janosik - Palo Bielik tu predviedol svoje majstrovstvo ako byvaly vojnovy dokumentarista a to iba 3 roky po vojne. Tu ukazal pre nasledovnikov ako sa maju robit filmy. Ma to myslienku, dej, povstalecku atmosferu, vyborni herci ako Budsky, Ponicanova, Huba, Jamnicky, Adamcik a dalsi. Mozno aj prve trikove zabery s kamerou. V dejovej linii ma zaujal konflikt dvoch bratov, koli urazu aj dievcatu a ako to jeden poriesil a zastavil postup nemeckych tankov udolim. Dejom filmu sa neustale nesie to bojove odhodlanie slovenskeho ludu v boji proti fasizmu v Slovenskom narodnom povstani - SNP. Film patri do zlateho slovenskeho filmoveho fondu. Ukazky - http://www.youtube.com/watch?v=SFYEUraQmpA a http://www.youtube.com/watch?v=78FupG7NrSM (30.07.2012)

Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. (08.12.2018)

Ze začátku to na Slovensku vypadalo až moc idylicky, ale se začátkem SNP se to zlepšilo. Na mě tu ovšem bylo dost dialogů v němčině, což je pro mne zcela nesrozumitelná hatmatilka. Tvůrci si trochu naběhli na vidle použitím skutečných dokumentárních záběrů z bojů, protože pak finále s modely a figurínami působilo trochu směšně. Ten rozdíl na ploše jednoho filmu prostě bil do očí. Jinak veskrze dobrá práce a té ideologie tam tři čtyři roky poté nebylo tolik jako v pozdějších socialistických oblbovákách. (25.08.2019)

Že Vlčie diery trpí všemi myslitelnými neduhy snímků z konce 40. let, schématismem počínaje, přes černobílé postavy, patetickou hudbu a melodramatickými momenty konče, s tím jsem byl už dopředu srozuměný, že film má blboučký scénář, kdy příběh silně pokulhává a děj skáče kupředu mílovými kroky, to už je horší, a že bude titul, který měl bezpochyby prioritu, mít tak malý rozpočet, a že se bojové scény zvrhnou v naprostou frašku díky tančíkům, které si vypůjčili z dětského pokoje nějakého dítěte z prominentní rodiny, to už se nedá omluvit ničím. Vlčie diery mají nezpochybnitelně propagandistický rozměr, který můžu tolerovat (a je otázka, jestli můžu) u takového kousku, jako je Kachyňův Král Šumavy, pak tady formální kvality filmu k ničemu takovému nevybízejí. To přepálené hodnocení je jednoduše dané nostalgií a vědomím, že jde o film s protifašistickou a národněosvobozeneckou tématikou. Celkový dojem: 25 %. (11.01.2015)

Aj vďaka reálnym vojnovým záberom solídny veľkofilm. A samozrejme aj vďaka monumentálnej a hravej hudbe. Občas by možno pomohla lepšia profilácia postáv (predsa len ide o štyroch bratov plus ďalších hrdinov), ale to vynahradzuje skvelý Dibarbora ako jeden z najslizkejších filmových esesákov, a pri tom ani nemusí robiť žiadne „nadštandardné“ zverstvá. Miestami zahapruje prehnané hromadné vlastenectvo (o to viac potešia reálnejšie scény ako: Idem, veď všetci idú.) a občas zaškrípu i herecké výkony (žeby skutoční členovia čs armády?). Legendárne finále s miniatúrami som mal vždy rád, a aj keď tam mohli dať pár prestrihov na skutočné tanky, má scéna svoje dobové čaro... (08.09.2016)