Studená ryba

Když nám bude dělat někdo potíže, jako třeba pan Yošida, tak ho prostě uděláme neviditelným... a bude to! :o) Šion Sono mě zatím po třech filmech nesmírně baví svými bizarními náměty, snad pokaždé velice originálně a funkčně propracovanými včetně neočekávaných žánrových a stylových kombinací. Základní premisa Studené ryby o luxusním obchodu s rybičkama, za jehož poťouchle svérázným šéfem se skrývá úchylný zabiják a většina jeho zaměstnanců je pak nucena k asistenci i mimo veřejný provoz obchodu, je tak správně děsivá a zároveň i v nejedné scéně černohumorná, že mě film zvláštním způsobem hodně bavilo sledovat. Sono se i na poli delší stopáži ukazuje jako velký mistr napětí, který diváka jen tak nepustí, pokud ho úspěšně lapí do svého vyprávění. Také oceňuji, že když už má někdy potřebu natáčet úchylné scény, že diváka slabší povahy na ně připraví velmi pečlivě, neodpudí ho na začátku – pomalu rozehrává civilní děj, přítomné úchylnosti graduje od decentnějších znepokojení, dlouhou dobu vynechává explicitnější záběry... Když ale došlo v poslední půlhodině na zásadní (postupně i očekávaný) uzemňující zvrat a celý děj se k závěru překlopil v tomto směru k tak šíleně přehnanému finále s ne úplně dopracovanými motivy (např. příchozí policajt a jeho zásah-nezásah?), na můj vkus šlo o příliš samoúčelné šokování ve víru sexu, brutality a krve, kdy jsem (byť pořád často s velkým napětím) byl svědkem něčeho, co jsem sledovat asi vážně nepotřeboval. Tohle už nebyl horror ani černý humor, jenom čirá přehnaná brutalita. Nadále oceňuji Sona jako nezaměnitelného „svérázného“ filmaře s osobitou tvorbou, ale vzhledem k vyústění mu tady nedokážu dát dlouho zamýšlených 4–5 hvězdiček a příště si možná více rozmyslím, na co se od pana režiséra ještě podívám. [70%] (23.06.2023)

Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň.. (16.09.2011)

Copak do žen a do melounů, v Japonsku nikdo nevidí ani režisérovi do hlavy. Úchylný Šion Sono připravil velmi chutné a pikantní sushi, za které by se nemuseli stydět kuchaři v restauracích s Michelinskou hvězdou. Murata, vrah ovládající tajemství neviditelnosti, šel do všeho s vervou, ale na můj vkus až příliš radostně. To je ta odlišná japonská mentalita. Oni i ten manželský slib pojímají poněkud jinak. V dobrém i ve zlém, dokud nás řeznický nůž nerozdělí. (17.09.2023)

Je to dosť dobrý thriller od Shiona Sona. Má veľmi dobrý príbeh o slušnom majiteľovi obchodu s exotickými rybami, ktorý ale nie je so svojim životom až tak moc spokojný, pretože obchody až tak dobre nejdú, dcéra ho neznáša za to, že sa znovu oženil a tak aj so svojou druhou manželkou má kvôli tomu len taký vlažný vzťah. Po zoznámení s úspešným majiteľom obchodu z rovnakej oblasti, teda s exotickými rybami, ktorý je jeho prvým opakom sa mu začne život rýchlo radikálne meniť, ich rodiny sa zblížia a začnú spolu tráviť plno času, pričom mu táto náhla zmena až tak moc nevyhovuje, ale kvôli rodine tomu, predsa len dá šancu, no čoskoro si uvedomuje, že urobil chybu, jeho nový priateľ je mnohonásobný vrah a ten sa zbaví každého, kto je proti nemu. So spracovaním som spokojný, síce sa tu toho až tak moc neudeje, ale aj tak s tým nemám problém, celý čas sa na to dobre pozerá a behom tejto výrazne nadpriemernej dĺžky som si nevšimol nejaké slabé miesta, zaujal ma celý ten vzťah hlavného hrdinu s jeho rodinou, ale aj s novým, nie až tak chceným priateľom, ktorý ho chce za svojho spoločníka nielen v obchode, ale aj vraždách, navyše chválim celý ten nápad so zneviditeľňovaním, len mi to pripadá možno trochu moc ladené pre väčšinového diváka. Ten Sonov radikálny štýl tu nie je až tak výrazný, cítiť ho po celý čas, ale v menšej miere, ako je u neho zvykom, čo je škoda, ale aspoň čiastočne to vynahradzuje záverečná polhodina, ktorá síce stále mohla zájsť aj trochu ďalej, ale aj tak som veľmi spokojný a nechýbajú tu jeho typické prvky, kvôli ktorým jeho filmy tak rád pozerávam. Kvôli tématike sa tu nájde aj pár kvalitných krvavých scén, ale aj erotických, ani jedného nie je zbytočne moc, tu len predsa ide v prvom rade o príbeh a postavy, ale svoj účel splnia. Herecké obsadenie je na tom dobre, hlavný hrdina Mitsuru Fukikoshi síce nie je až tak výrazný, ale práve táto úloha si to aj vyžaduje, viac vynikne jeho omnoho výraznejší priateľ Denden a výborné ženské postavy, hlavne manželky oboch z nich. Réžia a technická stránka sú vydarené, síce ako som spomínal, sklamal ma ten menej výrazný osobitý Sonov štýl, ale inak sa tomu nedá nič vytknúť, vizuál je prvotriedny. Síce Cold Fish radím medzi tie slabšie filmy od Shiona Sona, ale aj tak je to stále vysoká kvalita. 79% (14.12.2012)

„Ryba oči poulí, poklopec se boulí, vilná žena nožem mává, Denden játra potěžkává...“ a řeznickému učni předává štafetový kolík i know-how, jak kohokoli „zneviditelnit“. Hyperaktivní vychechtaný psychopat Murata mě zaujal. Muž mnoha dovedností. Umí dostat maso od kosti, démony minulosti z hlavy, i chtíč z těla vypustit, jak páru z papiňáku. MANŽELSKÉ OKÉNKO: [][] Co je na „slušňácích“ nejhorší? 1) Skrývání frustrace za fasádu počestnosti. 2) Strach řešit problémy, neschopnost provést plány. 3) Neupřímnost. „Miluji tě, lásko!“ Přitom v duchu: „Jdi do prdele, krávo!“ [][] Blbé je tohle vše si uvědomovat... a přesto se tak chovat. Změna bolí, ale to život taky. Na mostě, po Muratově přednášce o vražedném světonázoru a při kopulaci s dopomocí (aka mručící stařeny ve Slunovratu), jsem chápal, plus mínus koitus, Sonovy masturbační fantazie, krev jako afrodisiakum i to, co se nám filmem snaží říct. V čase 1:59 film mohl skončit, tím rozpícháním tupou tužkou. Neskončil. Nobuyuki Syamoto pustil své zvíře z řetězu, ovládnul subinku („Teď jsem já Murata!“), povalil i manželku a vecpal se jí mezi nohy, dceři dal pěstí. To vše jsem pobral. Jenže najednou.. CVAK! Přepnul zpátky, do slušňáka, ufňukaného chudáka. WTF? No to mi ho vyndej… a nakrájej. (14.09.2023)