Studená ryba

Nuda s ubíjející stopáží a v porovnání s jiným Šion Sonovým filmem, který jsem viděl jako první od něj, mi přišel velmi strohý a bez šťávy. Ups, tedy tou "rudou šťávou" se zde vůbec nešetřilo a jedná se poměrně o hodně nekompromisní krvavou brutalitu v průběhu dění, ale postrádá cosi navíc. Hodně exploitační zálěžitost, která si potyká se satirou společnosti, rodinných vztahů a náboženství vůbec, ale ve výsledku na mě působí prázdně a bez hodnoty. (19.08.2014)

No tak to zase bylo něco. Čekal jsem celkem roztomilou brutalitu, po které zbyde lehký úsměv na rtu, jak to vše bylo pěkně nadnesené, groteskní a krvavé. Všechno tam sice bylo, občas opravdu něco mezi situační komikou a masakrem. Ale celkové vyznění je tak studené, nepříjemné a odtažité, že jsem byl fakt znechucen. Ovšem fascinující to bylo. (13.09.2011)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň.. (16.09.2011)

Copak do žen a do melounů, v Japonsku nikdo nevidí ani režisérovi do hlavy. Úchylný Šion Sono připravil velmi chutné a pikantní sushi, za které by se nemuseli stydět kuchaři v restauracích s Michelinskou hvězdou. Murata, vrah ovládající tajemství neviditelnosti, šel do všeho s vervou, ale na můj vkus až příliš radostně. To je ta odlišná japonská mentalita. Oni i ten manželský slib pojímají poněkud jinak. V dobrém i ve zlém, dokud nás řeznický nůž nerozdělí. (17.09.2023)