Kapitalismus - naše tajná receptura

1. Je naprosto zřejmé, že ve všech zemích bývalého socialistického tábora transformace socialismu na kapitalismus probíhala podle podobného scénáře a podobnými způsoby – bohatství vyhledává moc, moc vyhledává bohatství, což je naprosto logické a opak by odporoval přírodním zákonům. 2. Film ještě jednou potvrzuje, že i v hospodářství a ekonomice jsou obecně úspěšnější ti, kteří mají lepší startovní podmínky, podobně jako děti z lépe situovaných rodin se vzdělanými rodiči mají lepší přípravu a možnosti než děti z dětských domovů či děti chudých málo vzdělaných rodičů. 3. Dívat se na tento film je pro Čecha podobné, jako kdyby se Rumun díval na obdobný český film s českými tzv. úspěšnými podnikateli, to jest nejvíc se v tom vyzná pouze domácí publikum, které průběžně sleduje dění na politicko-hospodářské scéně a pociťuje na sobě jeho dopady. 4. Film je velice nudný a dětské barevné animované vsuvky ve stylu Lego trapné, protože absolutně neladí s dokumentárním obrazem. Hypotetický návrat Chauseska jako rám a zápletka dokumentu také nebyl šťastným nápadem, protože to nevyznívá jako kritika současných rumunských poměrů, ale jako nostalgie po bývalé tvrdé ruce pravého pána. (21.05.2013)

Slabučký dokument, ktorý poukázal na zmeny vlastníctva a na to, že z ľudí v aparátoch bývalého režimu sa stali úspešní podnikatelia, najmä vďaka kontaktom, skúsenostiam a počiatočnému kapitálu. Aj u nás to je nejak podobne, napríklad skupiny Penta, J&T, podnikatelia ako Juraj Široký. Čakal som však viac než len pseudoumelecký pohľad s popisom situácie bez hlbšieho položenia sa do vecí, hľadania východísk, akejkoľvek pridanej obsahovej hodnoty, ktorou by sme sa niekam dopracovali, nestalo sa. (28.06.2014)

Nič nové film neobjavil, tak ako vo všetkých postkomunistických krajinách, aj v Rumunsku držia ekonomické opraty krajiny v rukách bývalí komunisti a eštebáci. Prípadne ak už boli príliš starí, tak to prevzali ich deti a tak sa naviac môžu hrdiť, my nič my muzikanti, my nie sme komunisti ale demokrati a kapitalisti od narodenia. Vo filme je to všetko bez príkras so snahou o satirické zobrazenie odsúdeného a popraveného Ceauşescu ako navrátilca, ktorý sa na to prišiel pozrieť a možno by bol celkom spokojný. Príkladov je zopár, podobnosť s našimi kapitalistami je čisto náhodná: veľkopodnikateľ v oblasti spracovania kovov a hnojív, prvý predajca západnej spotrebnej elektroniky v Rumunsku a mediálny televízny magnát. Vložky so stavebnicou lega boli celkom zbytočné a iba vyrušovali. (26.05.2013)

Rumunská receptura není podle očekávání tolik odlišná od těch ostatních postsovětských, přesto myslím stojí za těch 80 minut života (už pro srovnání). Samotný film se skládá z několika rovin: 1) hlavní obsah autoři sestavili z rozhovorů s novodobými rumunskými oligarchy v jejich přirozeném prostředí (kanceláře, domovy, podniky), v naprosté většině případů spojených určitým způsobem s předrevolučním státním úřadem pro zahraniční obchod (přímí zaměstnanci, bývalí obchodní partneři a zástupci zahraničních firem, popř. lidé spjatí s tehdejší tajnou službou Securitas, která zahraniční obchod kontrolovala); 2) Ironické zarámování toku rozhovorů hypotetickým "návratem" popraveného Ceausesca a jeho cesta zemí spojená s glosami současné situace a kariéry svých bývalých nohsledů a aparátčíků (využití dobových záběrů z před i porevolučních časů); 3) Animované vsuvky (využití modelíny a postaviček / stavebnice typu lega) opět ironicky glosující povahu "tranzice" (zjednodušeně řečeno samotné jádro "transformace", moment zlomu starého režimu a otevření se cesty pro nový), oné "vylepšené receptury" a jejích šéfkuchařů; 4) zapojení role médií na příkladu jedné soukromé bulvární televizní stanice; Vše je doplněno záběry z ulic současné Bukurešti (či dalších měst) a trochou té smutné faktografie o povaze a rozsahu investic / příjmů v rumunské ekonomice posledních dvaceti let. Zajímavé je zhodnocení postoje rumunské společnosti k porevolučnímu vývoji (respektive jeho jednotlivých fází) z úst moderátora zmiňované komerční televize (taková trochu bulvárnější obdoba mediální postavičky našeho Václava Moravce). V celku přináší volba čtyř uvedených rovin příjemné osvěžení do jinak tradičně natočeného vlastního materiálů, otázkou zůstává (pokolikáté už) společenský dosah podaných informací a zobrazovaných jevů vzhledem k reálným možnostem distribuce a recepce podobných nonfikčních počinů - z debaty po projekci (9. 3. kino Světozor Praha) např. vyplynulo, že zobrazovaní "aktéři" se postarali o nepřístupnost do celostátních rumunských televizí (film jinak vysílala francouzská Arte) a i vysílání v naší ČT je málo pravděpodobné - maximálně v pozdních, spíše nočních hodinách, aby podobné úvahy nepůsobily jaksi "rušivě", že;) ... PS: Zajímavé srovnání na podobné téma z našich končin (i když jinak uchopené) nabízí nový (2011) televizní dokument Jána Nováka a spol. Kdyby mě zabili... (10.03.2011)

"Ale kapitalismus jako takový je nemorální !! Pro obyčejné lidi.." ;) Pro mě jako kovaného cynika se jedná o hodně výživný žrádlo.. Jen lituji, že koncepčně i stylově nesmírně umě a chytře zvládnutý dokument orámovaný symbolikou a ironií ostrou jako jalapeños Kavky neméně inteligentně zařadily do svého programu tak, že si ho ani nikdo z českých diváků vlastně nevšiml, jinak by se tu docela jistě strhla velmi zajímavá debata plná překrásných vulgarit, u níž bych se možná bavil i více než u téhle podařené Solomonovy pizzy..;) (16.04.2014)