Nájemný vrah - Pokoj 164

Film stojí a padá na základní premise, kterou zmínil sám Gianfranco Rosi po projekci - vzájemná důvěra na více úrovních. Důvěra řekněme bezpečnostní: hlavní aktér - Charles Bowden (novinář, který ho "objevil") - režisér Rosi + důvěra z hlediska autorů a protagonistů filmu - diváků a recipientů díla (tedy řekněme faktická - el sicario není skvělý mystifikátor, ale skutečný zabiják na útěku). Varianta autentické zpovědi je (kromě autorit investigativního novináře a režiséra filmu) podepřena řadou okolností v sicariově vyprávění, z nichž některé lze sice dohledat z veřejně dostupných zdrojů, jiné ale souvisí s konkrétními situacemi z jeho profesní "dráhy" a na důvěryhodnosti jim dodává zejména lapidárnost jejich popisu a suverénní, přitom ale neokázalé vystupování el sicaria před kamerou. Velký podíl na výsledné podobě má samozřejmě také skvělá práce režiséra, který dokázal s minimem prostředků z materiálu natočeného ve velmi krátké době (sicario pobyl v motelu jen 2 dny) vystavět osmdesátiminutový sevřený útvar, který má náboj, gradaci a emociálně silné finále. PS: Pro případné zájemce připojuji odkaz na inkriminovaný článek Charlese Bowdena, který inspiroval režiséra Rosiho k natočení filmu - internetový archiv Harper´s Magazine poskytuje přístup jen pro předplatitele, druhý odkaz poskytuje google;) http://www.harpers.org/archive/2009/05/0082489 http://variousenthusiasms.wordpress.com/2009/04/28/the-sicario-a-juarez-hit-man-speaks-by-charles-bowden-harpers/ (15.03.2011)

Mexický nájemný vrah vypraví o svém životě a práci pro narkomafii. Ač jde vesměs o statické snímání zahaleného muže, obsahově je to velmi zajímavé. Tenhle film nedělá Mexiku rozhodně dobré PR. (31.05.2011)

Tohle čekám od dokumentu - informace jsou nejdůležitější a tady je krásně vidět že forma není tak důležitá, ačkoliv paradoxně jak je to jednoduché je to vlastně dost originální. Šílený vidět jak to funguje, ale takhle to v mafii je, pokud seš krysa, tak od toho tu je tenhle pán...a že těch krys je vždycky dost. Nikdy nikdo žádnou drogovou síť nerozloží, protože je vždycky o několik kroků napřed a za peníze si nekoupíš všechno, ale lidi ano. Mrazivé vyprávění a ještě více samotná rekonstrukce, tam bylo vidět, že se do toho zase vžil. Parádní dokument! (11.05.2020)

Pro nesmírně intenzivní dokument byla zvolena odvážná forma zpracování. Italský režisér Gianfranco Rosi na základě novinového článku a tipu dobrého přítele natočil dokument o narkomafii působící v Mexiku tak, že se nyní musí obávat o svou vlastní hlavu. Podává totiž přímou a otevřenou zpověď o organizačním fungování. Svědkem mu je bývalý člen této zločinecké struktury, který se dlouhá léta přičiňoval o to, aby lidé trpěli a umírali. Forma dokumentu je tak jednoduchá, jak jen může být. Režisér měl také na natáčení pouze dva dny, a tak se není proč divit, že během napjatých devadesáti minut nevylezeme z pokoje č. 164, kde se s El Sicariem, neboli nájemný vrahem setkal, aby mu o svém minulém životě povyprávěl. Zrovna teď je na něj vypsaná odměna, je tedy přirozené, že jeho tvář nespatříme, ale jeho gestikulace, hrubé ruce a skvělý vypravěčský talent zvládnou uhranout i bez toho. Celou dobu si čmárá do blogu primitivní náčrtky toho, co říká a kamera neustále sleduje pohyb jeho rukou a vznikající čmáranice na papíře, čím neočekávaně hypnotizuje. Od žádného jiného dokumentu jsem na Jednom světě nečekal, že bych se mohl nudit, ale navzdory jednoduché formě je obsah tak dobře podaný, že mu nejde odolat. Nevěřícně sledujete, jak El Sicario předvádí mučení, které probíhalo právě v tomto pokoji a jak pomalu směřuje svůj příběh k bodu zvratu, v němž dojde na upřímnou zpověď takové síly, že se její upřímnosti nelze ubránit. Těžko můžeme tohoto muže omluvit a odpustit mu jeho činy, ale musíme mu být vděční za to, že našel vnitřní sílu, která mu umožnila se vzepřít a ukázat světu, jak to v Mexiku vypadá. (17.03.2011)