Vlk z Wall Street

Brilantní bláznivá komedie, ve které salvy smíchu střídají salvy stolice z dokonalého herectví Leonardka, když předvádí zfetovanou "mozkovou obrnu" a nechává si strkat hořící svíčky do prdele od Mistress Venice. Dokonale jsem se po celou stopáž bavil a dokonale jsem se po celou stopáž smál, cíl je tedy splněn? Pro Belforta rozhodně! Nejenom, že naprosto bez svědomí v reálném životě okrádal stovky tisíc převážně chudých lidí, kteří jen díky němu skončili pod mostem. Nejenom, že si žil jako král, on ještě vyvázl de facto bez trestu, napsal si o svém kokainovém podnikání knihu, vydělal prachy a nechal si natočit tuto monstrózně sebeheroizující a přehnanou autobiografii, ve které okradené odsune na periferii veškerého zájmu, aby v plné kráse ukázal opět sám sebe jako vtipného a v podstatě neškodného zlodějička a naivku, který ztělesňuje tak trochu pokřiveného Robina Hooda burzovního "obchodu". Ta "spodina", kterou opovrhoval a okrádal? Ta nemá ve tříhodinové stopáži ani roli komparzu, zkrátka neexistuje. Čas se ovšem mnohokrát najde pro jeho monology, ve kterých se uboze (a úspěšně) snaží obhájit a přesvědčit diváky, že: "musím zacílit na bohaté", případně desetiminutové proslovy, ve kterých žvatlá o tom, jak mu hrozně záleží na tom, aby se měl každý stejně dobře jako on. Belfort tedy nejenom celý svůj pseudopodnikatelský život okrádal chudinu, on pro ní o tom ještě natočil film, přičemž ho ona na oplátku vytleskala vestoje. Ani gram heroinu vyvolávajícího morální otázky, jen špinavý crack a debilní fízl, který si dovolí kurvit divákovi zábavu zatčením jeho hlavního hrdiny, aby na konci filmu smutně koukal do ztracena s nevyřčenou větou: "Proč jsem probůh nebyl jako on?". To je důvod, proč tento film, ačkoliv si ho po filmařských stránkách zaslouží ABSOLUTNĚ, nedostane tu vyjebanou pátou hvězdu ani kdyby mi za pět minut Belfort přistál na zahradě, zaplatil mi kokainem a nechal mě nakazit HIV od jeho žhavé manželky! 84% (26.05.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

„Ten jejich film to byl teda průser. Ty tomu dali na frak. Já už viděl průserů, ale ti na mou duši podělali, co mohli.“ Abych tak uvedl a zároveň shrnul Vlka z Wall Streetu jedním klasickým citátem, který mluví za vše (kruci, že já blbec se vůbec na něco těšil). Čekal jsem s hodnocením skoro týden a nic se nezměnilo. Vlk kolem mě sice prošel, ale asi to byl nějaký chcípák, protože už si ani nepamatuju, jak vypadal, co mi říkal, ani jestli byl hodnej, nebo zlej. Přehrávající (schválně?) DiCaprio nezaujal, téma taky moc ne, ani ta oslavovaná filmařská inovativnost (kterou jsem pořád nenašel, ale podle Vojty tomu prý stejně nerozumím). Soudtrack nevýrazný, vtipy smutné, drama směšné. Zajímavé jen, že tu není ani jedna kladná postava. Pro mě prázdné, bez tématu, které by mě jakýmkoli způsobem chytlo (ani pozitivně, ani negativně) = dá se na to koukat, občas je to i sranda, ale není tu žádný dojezd. Prozatím zařazuji do nezajímavého průměru. (15.01.2014)

Nejzásadnější americký film od The Social Network. Amorální není tenhle film. Amorální je jeho hlavní postava a současná společnost jako celek. Svým chováním odpuzující zmrd a zločinec, který sice skončil ve vězení (na směšně krátkou dobu), bez přátel a s dluhy, ale nyní si stejně relativně normálně žije, přičemž se stále najdou zástupy podnikavců, kteří ho berou za svůj vzor a dychtivě poslouchají jeho motivační přednášky. Sám Scorsese sice hlavní postavu z přijatelných morálních pozic nekomentuje (jak by taky komentoval, když je Belfort vypravěčem), za tři hodiny stopáže si ale soudný divák dokáže udělat obrázek sám. Rozverná komedie se tak díky konfrontaci s divákem mění na dost sžíravou satiru. Výborná svižná zábava s dost temným postdiváckým dozvukem. Se stim smiř. (16.01.2014)

(1001) Můj první odchod z promítání, myslím, že ani ne po deseti minutách. Jediný důvod, co by mě udržel po celou dobu stopáže v kině, by byl ten, kdyby mi někdo zaplatil za to, abych se dívala. Hlavní hrdina by asi byl pyšný. --- A když už jsem se tedy musela dívat až do konce kvůli 1001 seznamu, tak jen jednotlivé postřehy: Bože, sexy nahaté ženské jsou nechutné. Leonardo je hodně oranžový. Líbil se mi ten pán, co vyráběl ty boty, protože vypadal úplně přesně jako moje první a nejzásadnější láska. Tento fakt mě trochu rozptýlil na prostřední hodinu nebo dvě, ale nějak tuším, že jsem o mnoho nepřišla. Vedlo to ale k myšlence, že vlastně nevím, o čem to je. O čem to je? Jako jedinou scénu s přidanou hodnotou jsem ohodnotila Leonardův trip z country klubu domů s hlubokým posláním, které požaduje přemožení všech tělesných, fyzických, psychologických a metafyzických překážek. Spolužáci se mě v diskuzi po mém tvrzení, že mě nebaví takovéhle věci, ptali, co mě teda baví. Odpověděla jsem, že upíři a čarodějnice. Možná tedy přece jen nejsem intelektuál. Kdo ví. Každopádně mi vadí, že nezúčastněnému pozorovateli by se snad mohlo zdát, že ten film devalvuje význam slova cool, které jinak sama ráda používám, a také že v drtivé většině případů Scorsese používá humor úplně jinak, než jak humor chápu já. (19.05.2014)