Justin Bieber: Never Say Never

Bývaly takové doby, kdy se omdlévalo na Beatles..no nic:). Bylo těžké tuhle věc dokoukat ale řek jsem si,že se kousnu a že to dám. Proti Bieberovi nic nemám,je to takový sympatický chlapec, ale celé to je nesmírně nudné a celé to vzrušení nad nijak charismatickým teenagerem je pro mě totální záhadou (můj špatný odhad, co se bude líbit lidem, mě už ale dávno neudivuje).. Jeho hlas ve mě nevzbuzuje ani náznak nějakého zájmu, natožpak chvění, hudba mi přijde prachsprostě obyčejná a nudná a záběry na skákající fanynky mě unavují - a to mě vykopne z křesla kdeco, z popu třeba klidně stará Abba nebo z novějších Amy Winehouse, Adele nebo Katy Perry. Nadto je mi skupina kolem Biebera od manažera po tanečníky silně nesympatická. Jednu hvězdu dám za to, že jsem v jinak nevrzrušivém dokumentu plném mluvících hlav a neustáých úsměvů o Bieberovi dozvěděl základní informace a že bylo poučné sledovat, jakým způsobem ho protlačili k lidem (sociální sítě, únavné objížděni lokálních radiií). Ale stejně je mi líto, že se netočí víc dokumentů o opravdu zajímavých muzikantech, kterých jsou stovky - třeba o Ettě James, jejíž At Last jelo jako podkres do focení Biebera a spol. Dvacet vteřin kumštu v hodině a půl produktu.. (14.09.2015)

Natáčet dokument o někom tak mladém mi přijde samo o sobě lehce kontroverzní, nicméně - ono to fungovalo. Aby ale byl dokument prospěšný, musí být divák při smyslech a nenechat se obalamutit snahou o (jak jinak to říct) "útok na city", která bohužel přišla asi po 30 minutách dokumentu. Od té doby to šlo už více méně jenom z kopce a dělalo to na mě tak nějak dojem, že cílová skupina jsou Bieberovi odpůrci, kterou se snažil Jon Chu obměkčit perfektní řemeslnou prací a tak nějak těžko uvěřitelnými záběry z minulosti (i "současnosti"), o jejichž autentičnosti by pravděpodobně nemělo smysl ani spekulovat (příklad za všechny: scéna s holčičkou s houslemi na ulici). Podtrženo sečteno - v celku dobře zpracovaný dokument o tom, jak vzít (podle mě neoddiskutovatelný a ohromující) talent a změnit jej v mainstreamový hovadismus. Možná, že až Bieber přestane mutovat, začne tvořit kvalitní hudbu, třeba "jen" jako bubeník. Přes původní obavy jsem rád, že jsem snímek shlédl! Mimochodem: díky profilu tohoto filmu zde na ČSFD považuji veškeré zdejší hodnocení za irelevantní a pravděpodobně ve šlépějích některých uživatelů začnu svůj ČSFD účet také využívat jako prostor pro léčení komplexů :-) Na 4 hvězdy to není ani náhodou, ale vzhledem k tomu, jak je zde snímek nechutně podhodnocený mám nutkání dát i 5. (25.09.2011)

Dvě hvězdy za dokument. Ne za osobnost. Ani dokumentu o holocaustu nebudete přece strhávat hodnocení za to, o čem je. Dokument sám o sobě, možná aniž by si to uvědomoval, ukazuje dementalitu zfanatizovaných fanoušků ("Jednou jsem mu za jeden den napsala 100 vzkazů na twitter!"). Taky jsem se smál u toho, jak tam pořád zdůraňovali, že jsou jedna velká RODINA. JB pro mě navždy bude pouze loutka. Všimli jste si, že v celém dokumentu nebyla zmínka o tom, jak tvoří svoji hudbu nebo texty? To proto, že on má při tvorbě jen malé slovo. Na jedné písničce pracuje celý tým... Zpívat umí, ale to umí i můj taťka! A na závěr se pomodlíme. "Děkujeme producentům..." (11.03.2012)

Já si zase myslím, že tohle hodnocení je doost malé. Má spousta fanoušku a 17%? Podle mě je tohle hodnocení způsobeno zaujatými lidmi, kteří na něho nadávají. A víte co? Pokud si myslíte, že je lakový nebo namyšlený, tak proč dal Japonsku 1 milion? Lidi ho nemají radí? To byste se divili kolik miliónů on má fanoušků! Pořád nula? Přes 40 písní, desítka videoklipů, 2 CD. Pořád nic? No tak to už jste teda vážně moc zaujatí. Jak už to tady v některých komentářích bylo - je to hvězda, tenhle dokument byl dobrý, jeho cesta ke slávě byla komplikovaná, ale nevzdal to. Tolik lidí by to vzdalo už jen za ty nadávky, že je gay, ale on ne. To už alespoň za tu 1* stačí! Ale tenhle dokument prostě má navíc. (28.08.2011)

Tento dokument mi přišel fascinující - nejen svou umělostí a neupřímností - ale i sugestivním budováním Bieberova kultu - vzlykající děvčata, zapojení sociálních médií, coverů. Uměle vytvořený oblouk s Madison Square příliš nefunguje, stejně jako návaznosti - často ani nebylo vůbec jasné, jaký koncert sledujeme, Pokud dokument o dětských hvězdičkách, tak radši kousavá česká Show! (22.02.2016)