Obsahy(1)
Dva měsíce poté, co kapela Nine Inch Nails uveřejnila prakticky bez propagace na svém webu novou desku The Slip a umožnila její bezplatné stažení, vyšlo toto album pro zájemce i na CD. Vedle audio nahrávky se nachází bonusové DVD se záznamem ze zkušebny, kde kapela zahrála pět skladeb.
Tracklist: 1. 1.000.000, 2. Letting You, 3. Discipline, 4. Echoplex, 5. Head Down.
(J.Connor)
Recenze (6)
Ono k tomu to asi nejde, co říct. Reznor je jeden z největších hudebních géniů a jeho muzika bývá v mnoha ohledech i pro mne dokonalá. Vím, že zrovna album Split je jedno z mých nejoblíbenějších a naskládat pět super písniček z nich za sebe, dát k tomu i umění kamery a tvůrců písně, co prováděli při nahrávání a opepřit to takovou temnější atmosférou. No to přecu kurva nemá chybu. ()
T(r)ento nášup kurevsky brutální muziky vám bude v uších Rez(n)o(r)novat až do skonání věků ;-) ()
Nine Inch Nails mám docela rád, ale co tahle kapela předvedla ve své zkušebně je naprosto famózní! Tak precizně zahraný a skvěle nazvučený mini-koncert (k desce The Slip) jsem už fakt dlouho neslyšel. Jinak jejich zkušebna je opravdu obrovská, tichá závist!:)) ()
Velmi hutná záležitost. Byť pozdní tvorbu páně Reznora již beru s určitou malinkou shovívavostí, která pramení z mé bezbřehé fascinace jeho tvorbou dřívější, tohle je opravdu cool. Bez nějakých serepetiček do nás kapela (Reznor, Finck, Freese, Meldal-Johnsen, Cortini) zavřená v malém černém sále pouze s nástrojovkou valí rokec jak sviň. Sheridanův minimalistický styl je mi stále bližší a vůbec všechny elementy nahrávky zrovna nehýří, což je v dnešní přeplácané době neskutečně sympatické. V tomto světle je i naprosto logické východisko tvrdý kytatrový industriální rock, pokud se s klávesama snad už všichni rodí a každej cucák si myslí, že je Aphex Twin. V neposlední řadě se to týká i image kapely, která opustila všechny výstřelky a muziku produkuje naprosto civilně v tričku a džínách. V tomto ohledu se vymyká pouze Finck s nejpostmodernějším účesem na světě kombinujícím dready, patku, číro, pejzy a Tintinovu špičku. ()
Po vydání monumentálního a čistě instrumentálního alba Ghosts I-IV, vydal Trent po dvou měsících album The Slip, které nahrával pouhé tři týdny. The Slip je dodnes dle mého názoru velmi podceňované, já k němu přišel na chuť taky až po delší době, ale dneska v něm vidím onu skrytou genialitu, tvůrčí nápaditosti a představuje tak svébytný celek skvělých songů se zajímavým poselstvím, ne jen náplast pro trůcující posluchače, kterým minulý instrumentální pokus nesedl. K tomu všemu Trent ještě vydal živé provedení první půlky alba nahrané ve zkušebně kapely a je to naprostá pecka. Na albu můžete songy slyšet ve vybroušené (i když tentokrát schválně ve více muddy) produkci, ale takhle jsou živější, neučesanější, s úplně novou energií a punkovějším zvukem, kdy zní jinak skvěle než na albu, ale pořád skvěle. Trent s NIN do toho dávají všechno, hrají krásně synchronizovaně a přirozeně a tvoří tím výbornou rockovou show, která by měla být ukázkou pro další interprety, jak se to ma dělat! ()
Galerie (10)
Reklama