Valzer
Režie:
Salvatore MairaScénář:
Salvatore MairaKamera:
Maurizio CalvesiHudba:
Nicola CampograndeHrají:
Valeria Solarino, Giancarlo Judica Cordiglia, Benedicta Boccoli, Maurizio Micheli, Marina Rocco, Rosaria Russo, Francesco Feletti, Renato CraveroObsahy(1)
Základním tématem filmu o vzdálenostech mezi tím, čím se věci a lidé zdají být a čím skutečně jsou, prolíná několika samostatnými příběhy. Assunta, pokojská v luxusním hotelu, jednoho dne potká v hotelu otce své přítelkyně Lucíi, za niž mu několik let psala do vězení dopisy. Existuje tedy mezi nimi vztah, o němž však Lucíin otec neměl dodnes ani tušení. Assunta se mu pokouší vysvětlit, kde je Lucía, proč mu psala dopisy ona a kdo byla jejich třetí kolegyně, Palestinka Fatima.
Paralelně s touto linií, která se odehrává v zadních místnostech personálu, se v hotelu koná uzavřené jednání mocných fotbalových magnátů, kterí hledají východisko ze skandálu, do něhož se dostaly jejich kluby. Přednáší jim šílený profesor sociologie, za jehož vývody o manipulaci s veřejným míněním by se nemusel stydět ani Hermann Goring. Všechen cynismus a chamtivost moci se tu předvádí až v patologicky syrovém obrazu. Oba světy se nakonec také protnou, čímž oba získají konfrontační odraz.
Další pokus o film v jednom záběru (po Ruské arše Alexandra Sokurova), což jak režisér Salvatore Maira, tak kameraman Maurizio Calvesi zvládají s obdivuhodnou bravurou. Děj odbíhá i do flashbacků, aniž by se musel přerušit záběr, zvládá i děje v zadních plánech i zvukové přechody mezi nimi a přitom vypráví několik paralelních dějů.
Film vzbudil pozornost na mnoha filmových festivalech a kromě Zvláštního uznání Národního syndikátu filmových novinářů doma v Benátkách, získal ve světě především uznání za umělecký přínos.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. ()
Dějově košaté společenskokritické drama jedním záběrem? Možné! Adoruji! . . . Nad obsahem tohoto vizuálního tance dalo by se snad subjektivně nějak dumat, ale já věřím, že tvůrci věděli a řekli to co chtěli říct. A ta forma - já zlomyslně hledal nějakou mušku, nějaké škobrtnutí, zaváhání, nějaký přehlédnutý kablík, nějaký dvojí stín, nějaký odlesk ve vitríně nebo na podlaze, nebo alespoň ve skle brýlí - některé záběry jsem si pustil i vícekrát - nenašel! Prostě (Sokurov nesokurov) DOKONALOST! Navíc prolínání záběru v různých časových rovinách je prostě fascinující... Skvostný až hypnotizující experiment, tohle je prostě film, který bych si schutí pustil okamžitě znovu a už se míň soustředil a jen si to celé vychutnával! . . . Bravo! Capolavoro!! - - - - - (Poprvé viděno 5.7.2011 na >roztančeném prostoru< , hodnocení 48., adorující komentář zde jako sedmý - 6.7.2011) ()
Film se vine bez ustání jako červená nit... nebo věren svému názvu se přelévá, jako když dva tančí valčík... od začátku do konce na jeden záběr prostorově ohraničen hotelovým teritoriem. Vše na sebe velmi plynule a přirozeně navazuje, a to včetně prostřihů do minulosti. Z určitých dialogů člověka až zamrazí - viz analýza prázdné formy, jíž lze ovládat masy, podaná ústy protřelého fotbalového bafuňáře... Formálně velmi podobný Šachnazarovu filmu Den polnoluniya: http://www.csfd.cz/film/109969-den-polnoluniya/ či Sokurovu filmu Ruská archa: http://www.csfd.cz/film/136288-ruska-archa/ ()
Mnohovrstvený příběh včetně flashbacků na jeden zátah? Tak to je tedy gól. Děláte si srandu? Aha, neděláte. Hmmm. Fotbal, korupce, mezilidské vztahy a mnohem, mnohem víc. Obsah celkem úžasný. Tolik pravd co zazní!!! A herci dobří, přirození... Zkrátka takové trochu hodně dokonale vypočítané divadlo pro kameru. Co by se asi stalo, kdyby některý z protagonistů nestihl včas naběhnout? Jasně, ono by se to nějak vyřešilo. Kolik improvizace asi při natáčení vzniklo?! Nevěřím, že vše běželo přesně podle plánu a i přesto vzniklo téměř dokonalé dílko. Lehce fascinující. Smekám. V první třetině mě málem chytla nějaká stařena, co trvdila, že se jmenuje "Nuda", chtěla jsem se jí vzdát, ale nedala jsem se a jsem moc ráda, že záhy rychle zmizla. Už jsem ji pak ani na vteřinku nezahlédla. Netušila jsem, že mi to celé pak celkově pokoří pět hnězd. Ale fakt, že jo. Uběhlo několik hodin a stále to trvá. Tvůrcům a hercům děkuji moc za nevšední zážitek. PS: A co tento záblesk? "Nová reality show v koncentračním táboře." "To je svinstvo, to zabere." Neoklepete se? Podobně zvrácených postřehů je tam více, sice mírnějších, ale o to více realita. A realita povětšinu ve filmu braná (díkybohu) i s nadhledem. Co jiného zbývá? Prodat zápas v Lize mistrů za těžký prachy... To byl žert... ()
Jeden hotel, jeden den, jeden záběr, spousta příběhů. Nesmírně komplikovaný, ale také strašně zajímavý tvůrčí nápad. Kompozičně do puntíku promyšlené a pořád překvapující něčím novým. Dle mého názoru se vyloženě nabízí použití tohoto postupu v dramatičtějším filmu. A ač mi obsah občas připadal nedoladěný, tak závěrečné odhalení a vyjasnění toho co je důležité a co slouží pouze jako pozadí vše opravilo a dodalo snímku krásnou lehkost i panickou naléhavost. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama