Život v jednom dni

Zajímavé, kolik existuje dopodrobna rozpytvaných dramat, které ve vás přes svou délku a podrobnou znalost postav nedokážou vyvolat emoce. Je jich dost. A ještě zajímavější je, kolik emocí dokáže z člověka vycucat dokument, v němž žádnou z postav nepoznáme na déle než několik vteřin, či minut. Životy lidí z celého světa odehrávající se v jediném dni, zatímco někdo považuje za vrchol svého dne první holení vousů, někdo jiný se snaží oslovit dívku svých snů, nebo jen prožít svůj den v klidu a nikoho z nich ani nenapadne v tu chvíli pomyslet na to, že někdo jiný ve stejnou chvíli přihlíží kravím jatkám, aby lidé měli co jíst, že někde na druhé straně světa právě muž podstoupil vážnou operaci srdce, že na Love parade zrovna umírají lidé, že někde blízko může žít žena, mající strach o svého manžela ocitnuvšího se někde daleko, nebo že chlapec přistěhovalý do New yorku se právě rozhodl pro coming out před celým světem... Jeden den v našem životě skýtá tolik příběhů v životech všech ostatních. A někoho napadlo, aby tito lidé, kdokoli, vzali kamery do svých rukou a ukázali nám svůj život v jediném dni. Načež někoho jiného napadlo nejzajímavější záznamy vzít, sestříhat a vytvořit z nich nadmíru povedený, emocí plný a zamyšlení hodný dokument, po jehož sledování si uvědomíte, že odpověď na otázky typu: Co máte zrovna v kapse, co nejvíc milujete, nebo čeho se nejvíc bojíte, o vás dokáže vypovědět víc, než byste si z prvu mohli myslet. Naprosto brilantní dokument o obyčejných lidech, který dokáže vzbudit tolik emocí, otázek, odpovědí i myšlenek jako málokterý jiný dokument, či film. Nehledě na to, že některé záběry kamer jsou doslova oslňující. (29.04.2011)

Ač je to docela průměrná záležitost, musím pět chválu... Film který mě dokázal rozesmát, dojmout až k slzám, vyděsit, otevřít mi ústa úžasem a celkově ve mě vyvolat tolik emocí během necelých 2 hodin si zaslouží přinejmenším aplaus. Tenhle youtubovský nápad se mi velmi líbil. Na dnešní dobu plnou prázdných hollywoodských přetáček a inovací mi tahle záležitost připadala docela osvěžující a originální. Záměr, který chtěl ukázat, že na světě je toho hodně co vidět, hodně co poznat, že je tu přecejen zatraceně krásně, se tady vede opravdu výborně... Člověk vypadne ze sálu a všechno je barevný...i ta šedá zastávka, i to pochmourné a uspěchané metro... :o) P.S. Nikdy jsem neviděla šneka jíst a už vůbec ne kus popsaného papíru... to bylo fakt dobrý... :oD (08.08.2011)

Ano, to bude dlouhý den, stejně jako všechny ostatní. Každé ráno vždy září radostí. Fofrem do sprchy. Začínáme nový den. Je zapotřebí pracovat, všechno stihnout, jo-jo, se všemi se setkat, všechno změnit. Chci ověřit své síly. Chci zdolat nejvyšší horu, vyšplhat na vrchol beze zbytečných slov. Chci ověřit své síly. Víte, kolik sil je zapotřebí, abychom nebyli jako všichni? Bůh by nás nestvořil, aby pak na nás zapomněl. ___ Jeden den života vševidoucím okem Boha a ten Bůh je YouTube a ten život je obyčejný. A co jiného se očekávalo? Zásadní události? Ty tam nejsou? Nejsou snad? Vždy se něco děje. Nikdy se neděje nic. Hádám, že Malickův Strom života bude úplně stejný, akorát profesionálně natočený a doplněný o obyčejné dinosaury. A dost možná bude nakonec i horší a omezenější než tento youtubovský kolektivní pohled. Myslím, že ta obyčejnost je daná tím, že tyto filmy koncipují režiséři v pokročilém věku, kteří se již na život holt koukají okoukaně. (08.07.2011)

Důležité je si uvědomit, že to nemá být „objektivní“ dokument. Je zkreslen nejen iniciátory akce, kteří vybírají a stříhají, ale hlavně samotnými přispěvateli. Jako celek ovšem skvěle ukazuje, co všechno lze zahrnout pod pojem amatérský film. Jsou tady propracované části s perfektní kompozicí i dialogy, na druhou stranu i exhibicionistické záběry ze záchodů, portréty rodiny, zvířat a přírody. „Svůj den“ natáčeli studenti i začátečníci, používal se různý materiál - od profesionálních kamer až po rozzostřené záběry z mobilů. Samozřejmě zde dochází ke zdůraznění určitých problematických společenských motivů, to ale pořád projektu neubírá na síle. Je zde množství témat, které se vzhledem k Life in a Day nabízí zkoumat. Třeba i jen samotná lidská prezentace (či prezentace "lidstva jako celku") Berlinale 2011 – Panorama. (27.02.2011)

Nápad je dobrý, ba skvělý, ale proč je to zpracování tak.. jak to říct.. uslintané? Dětičky, zvířátka, mláďátka, lovískování, svatbičky, příchod na svět.. nádhera. Chvílema jsem měl co dělat, abych udržel večeři v žaludku a po hodině přestal riskovat a tuhle slátaninu vypnul, ač to dělám opravdu velmi zřídka. Šmírování některých exhibicionismem posedlých lidí mě fakt moc nebere - natočit telefonický coming-out své babičce nebo vyznání se z lásky ke své lednici na video a vystavit ho prostřednictvím youtube milionům lidí může být možná zajímavé pro dotyčného (ač to tedy moc nechápu..), nikoliv tak divácky atraktivní pro mě. Možná se tu taky projevuje moje dlouhodobě zakořeněná antipatie vůči pořadům typu Neváhej a toč!, na nějž jsem si nejednou vzpomněl, ale i jeho rozšířená, celovečerní verze mě úplně minula. Soudobá tříminutová kultura je zde koncetrována v neskutečně lepkavé hmotě. Neřikám, že se na videa na internetu nedívám (nebo snad někdy nejsem sentimentální), ale takto účelové nahrání a sestříhání do hodinu a půl dlouhého filmu a zejména způsob výběru a zřetězení se mi pranic nezamlouval. Snad bych byl i umírněnější a podržel trochu svůj cynismus na uzdě, kdyby ve filmu byla obsažena aspoň nějaká myšlenka nebo posleství, ale tohle? Jestli se ovšem objevila v mnou neviděné poslední půlhodině, tak se omlouvám. Děsim se, až někoho napadne zfilmovat facebook. PS: názor ostatních a jejich zalíbení v tomto snímku samozřejmě respektuju. (10.07.2011)