Žluté moře

Subtilně dokonalý snímek naráží na očekávání diváků vyburcovaná jednak režisérovou prvotinou "Bílé maso", ale i převládající představou o jihokorejské kinematografii. Tradiční vnímání korejských filmů staví silnou dělící čáru mezi tamní komerčně orientované projekty s jejich lifestylově vyhnaným vizuálem a jakoby protilehlou kategorií festivalových snímků, které ukazují šeď a trudnost každodenní existence – v zásadě lze tuto polaritu též popsat jako opozici hyperrealisticky pestrách velkoměst a kvazirealisticky umouněných vesnic. Na Hong-jin pak dělá něco v jihokorejské kinematografii nevídaného, když akční blockbuster situuje do prostředí, která jsou zpravidla vyhrazená pro sociální dramata, a inscenuje psychologické drama shakespearovského ražení jako intenzivní thriller. Rozporuplné přijetí snímku jen dokládá, že diváci vyhledávající asijský pop od své filmové potravy chtějí primární atrakce a dravé tempo. "Žluté moře" totiž namísto toho pečlivě buduje půdu pro intenzifikaci thrillerového rámce. Právě díky dlouhé úvodní části zde schéma o „obyčejném hrdinovi“ vrženém do víru událostí, které ho převyšují, nemá roli vágního macguffinu, nýbrž je rozvedené jako vážná dramatická linie. Intenzifikačně funguje také profilace hlavního hrdiny coby tragické postavy se shakespearovskou posedlostí, jež nejen jeho vede do záhuby (famózní rozuzlení celého překotně spletitého příběhu vede zdejší hlavní postavu stejně jako Shakespearovy hrdiny k nazření vlastního osudu skrze utrpení okolo něho). Jak osvěžující a odvážné - v Jižní Koreji posedlé plastickou dokonalostí -, že režisér divákům předkládá postavy, které nejsou žurnáloví hezouni, a naopak figury žijící v luxusu prezentuje jako odpudivé a v zásadě impotentní tupce. Namísto toho přichází s novým obrazem divošské virility ve famózní postavě buranského mafiána, který ve výsledku zastíní i submisivního hlavního hrdinu. Jestliže se na přelomu tisíciletí v souvislosti s filmy mluvilo o „remaskulinaci“ jihokorejské společnosti, "Žluté moře" představuje nenápadnou reflexi genderového obrazu mužů v posledních letech. A ano, vedle toho má film dech beroucí akční sekvence, ale řemeslnou bravuru režiséra paradoxně spíš dokládá to, co divákům ostrým střihem neukazuje. (30.07.2011)

,,POJEDEŠ DO KOREJE A NĚKOHO TAM PRO MĚ ZABIJEŠ“....... /// Goo Nam nemá zrovna šťastný dny. Dluh 60 tisíc wonů je slušnej i na číňana, ale díky ,,spasiteli“, má důvod myslet na novej začátek.... Zajímavý (?) vypravěčský tempo. Všechno se děje tak nějak samozřejmě, žádnej stres, hluchý místa se tvářej zábavně a všichni dělaj jakoby nic, a že to, co se doposud stalo nebylo důležitý, protože to hlavní teprve přijde (jasan, vždyť je pryč jen hodina....). Nekecaj, přijde! Akční honičky ,,ne“auty, chlapci se řežou nejen nožem a nebo sekerou, ale i prasečíma kostma (což mi připadá obzvláště nehygienické) a i když je to přehnaný a s policajtů dělaj děsný kretény (nerozčiluj se, z těch korejskejch...) jsem v klidu a říkám si ,,AKCE vole, to musí bejt“, a jsem zvědavej, jestli je fakt nesmrtelnej. Goo Nam dokazuje, že když si člověk myslí, že už nemůže, tak může ještě jednou tolik (bavíme se o zdrhání a rvačkách...), všichni se navzájem likvidujou, ten přišel o ochranku, ten o celou tlupu a ....je to fakt dlouhýýýý....! Kdyby vynechali kraviny (třeba scény, kde se žere. To je fakt brutalita...), nebyla by tu smrtící stopáž a mohl jsem se rozplývat nad 5* záležitostí. Takhle je to ,,jen“ 3a½!, ale dám 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že i v Číně se maj na pozoru před holkama, s očima šikmýma jak vagína (jsem já to ale veršotepec!). 2.) Myslím si, že dokážu rozeznat Číňana od Korejce. 3.) Thx za titule ,,richja“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (13.11.2011)

Kolega marvan napisal, ze sa v Juznej Korey inkarnoval Michal Mann. Ja by som skor povedal, ze sa tam inkarnoval Alejandro González Iñárritu. Podobne ako jeho filmy je Yellow Sea o osudovom stretnuti niekolkych postav (tentokrat troch), dalej tu je kladeny velky doraz na vykreslenie prostredia, v ktorom sa film odohrava a nakoniec a poslednym vyraznejsim znakom je sociálna kritika spolocnosti. No a kedze film tocili Korejci, tak si neodpustili svoje klasicke miesanie zanrov, ktore im tentokrat podla mna prilis nevyslo. V prvej hodine mi vadilo prilis pomale tempo filmu, pocas ktorej tvorcovia venovali viac casu vykresleniu prostredia ako hlavneho hrdinu. Takze aj ked sme s nim stravili dost casu, tak ma prilis nezaujal a v druhej casti filmu som mu prilis nefandil. Ovela vacsiu chybu ale vidim v tom, ze sa v tejto casti filmu vobec nevenovali dalsim dvom dolezitym postavam, ktore na mna posobobili potom plocho. V polovici ale nastane skrat a z civilnej dramy/thrilerru sa film prepne do nekompromisneho b-ckoveho akcniaku, kde hlavny hrdina kosi desiatky nepriatelov. Tato cast filmu je sama o sebe ovela dravejsia, napinavejsia a celkovo zaujimavejsia, ale podla mna vobec neladi s predchadzajucim stylom filmu a ja som sa na nu nedokazal naladit. Skoda. Keby bol film kompaktnejsi, tak by tak by to bolo ovela lepsie. P.S: Po tom co aj v tomto filme filmari vykreslili postavy policajtov ako komicke figurky, zacinam mat pocit, za policajti v Korei su totalni diletanti. 6/10. (14.11.2011)

Vidím, že korejci mají rádi nože, mačety a sekery.Nádherně brutální scény jsou díky tomuhle vidět. Začátek a konec filmu je naprostý luxus, ale střed se trošku zbytečně natahuje a díky tomu, že každý šikmáč vypadá stejně jsem měl sem tam problém pochopit o co jde. Snad jsem to nakonec pochopil správně. Palec nahoru za skvělou hudbu a herecké výkony. Choreografie bojových scén stojí taky za to. (03.12.2011)

První kapitola je nudná, druhá je průměrné akční drama a pak následuje asi sto let trvající pohádka. V pohádkové části nám neprůstřelný a nezranitelný taxikář předvede, že je přeborník v boji holýma rukama, s nožem, sekerou, v plavání, v běhu, řízení kamionu a osobního auta. Profesionální zabijáci z úcty k těmto dovednostem devadesát let obdivně kroutí hlavami, které si nechají odsekávat bojovně naladěným taxikářem, tleskají rukama, které si nechají odřezávat tímtéž mužem, lapají po dechu, když reinkarnovaného Zátopka nemohou dostihnout. Mnohým se dokonce i narovnají oči v úžasu, co zase na ně náš bazedovou chorobou trpící Číňan vytáhne za bojový hmat, chvat a jiné. Zbývajících deset let filmu je rozděleno mezi nechutné pojídání čehokoliv čínským supermanem a hláškami z jiné planety korejských policistů. Dobrý bože a ten závěr napsala samotná Delia FIallo? Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí ... Bezruč Slezské písně psal půl století, jen půl století, litoval člověka, který jen sto let kopal uhlí, jen sto let. A kdo polituje mně, že jsem se stopadesát let dívala na něco takového? (30.09.2020)