Laurence Anyways

Colours like no others. Ukřičené, dekadentní, dlouhé, byť vizuálně podmanivé, ale nic víc, nic míň. Chybí emocionální hloubka, místo ní se režisér topí v klipově dokonalých výjevech pohybujících se na hranici reality s snu a vrství jeden přes druhý - až se na konci zdá, že tento film není ani tak o proměně hlavního hrdiny, jako spíš o vývoji jeho partnerky, protože je to právě ona, kdo prochází změnou z housenky v motýla - duševně i vizuálně, nikoliv Laurence, jehož vývoj se zastavil někde v polovině filmu. Tentokrát chybí pevná ruka a možná i soudnost, která by snímku dodala punc něčeho skutečného a hmatatelného. (11.11.2012)

A tak ma znovu raz Xavier Dolan vydesil. Ak sa/ma dokáže krátko po dvadsiatke tak hlboko ponoriť do každej z postáv, čo v Laurencovi vymyslel, štýlovo ich zrežírovať a na ploche 159 minút ma/sa neotráviť svojským manierizmom, ktorého základy zadefinoval v Imaginárnych láskach, musím sa báť čohokoľvek, čo bude nasledovať. Alebo ma totálne odrovná, alebo na plnej čiare sklame. Anyways, neviem sa dočkať! (29.10.2012)

Asi sa dalo čakať, že na ploche takmer troch hodín bude pózer Dolan ešte pózerskejší. Zároveň však dokáže viac vtiahnuť do deja a dovolí divákovi pochopiť postavy. Aspoň v rámci možností, daných tým, koľko má divák rokov, akú má orientáciu, ako dokáže byť empatický, aké má životné skúsenosti a tak ďalej. Stále však cítiť, že to točilo ucho a že jeho talent sa naplno prejaví niekedy po tridsiatke. Aspoň dúfajme, že s tým nesekne. Mne sa jeho filmy veľmi príjemne sledujú, intermezzá kvázi hudobných klipov sú pre mňa príjemným osviežením vzťahovej drámy, ktorej protagonistov príliš nechápem, ale sú to proste iba barličky. Tých by sa mal do budúcnosti zbaviť, alebo ich zmysluplnejšie zakomponovať do deja. Ospravedlňujem sa všetkým jeho mladým hardcore fanúšikom, ak by som mal medzi 15 a 25, asi by som bol rovnako mimo. (25.03.2015)

Nádherná záležitost. Xavier Dolan je výjimečný tvůrce už v tak mladém věku, až neuvěřitelně procítěný, dynamicky neonově zbarvený art, který má nesmírnou hloubku. Vztahová látka podaná opatrně a citlivě. A bez ohrané vaty. Po druhém zhlédnutí dotaženo k dokonalosti. Pop-art slow motion považuji za nejdokonalejší záběr na zamilovaný pár na filmovém plátně. (02.02.2016)

Perfektní kamera. Místy ruční místy naprosto nehybná. Jen těch pozlátek (občas doslova) okolo bylo už na můj vkus už moc. Tak moc že to působilo kýčovitě. Nic proti zpomaleným záběrům, extravagantním detailům, nebo trošku „over the top“ dramatické hudbě (která byla mimochodem sama o sobě velmi povedená). Jenže když se to dá dohromady všechno a spád děje je hodně pozvolný, tak to na mě působilo prostě jako pěst na oko místy. (Byla ale i místa, kde to fungovalo, takže to nechci házet vše do jednoho pytle.) Jako celek, když se na to člověk dívá zpátky, to všechno velmi dobře funguje a vzniká hodně komplexní obraz/představa/dílo. Samotné sledování už pro mě tak fungující nebylo i když nemůžu říct, že by to byl špatný film to rozhodně ne. Je to moc dlouhé. Nemůžu říct, že by tomu chyběl děj, protože to nechybí, je ale roztáhlý až hanba a obalený tolika filmovými efekty a vychytávkami, že se místy mění jen ve svůj mlhavý náznak. Tematicky mi to nesedlo tak jako některé jiné Dolanovi filmy a upřímně hlavní postavy mi přišly trochu mimo, mimo realitu, hloupé a naivní (čím víc se děj blížil ke konci tím víc mě to iritovalo) neříkám že to bylo nereálné, jen mi to vzhledem k ději hodně vadilo. S hodnocením jsem kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami. (29.08.2015)