Laurence Anyways

[FFF 2013, Sydney] Trend nastolený v "LAI" sa posúva do roviny epického rozprávania kde sa kladie ešte väčší dôraz na podchytenie zložitosti jednotlivých charakterov a ich harmóniu s prostredím v ktorom žijú. Xavier je síce zarytý nostalgik, ale nezabúda ani na fakt, že je rok 2013 a samoúčelne topenie sa v retro prvkoch je už dávno pasé. Preto ich primárne využíva ako pôžitkársku kulisu spoza ktorej necháva vyniknúť nástojčivý boj o milovaného partnera čo by bolestný prienik rozorvanej lásky, duševného antagonizmu a vyhasínajúcej nádeje. Ohromujúce rozvrhnutie scénosledu (s jemným dotykom magického surreálna) zasadené do vypiplanej mizanscény umocňuje skvostne vybraná hudobná zložka (ach ten Moderat), pestrá práca s kinematografom (plíživé jazdy, jump-cuty, camera-on-shoulder, zoomovačky...) a v neposlednom rade špičkové vystúpenia dvojice Poupaud/Clément (nonšalantné finesy sa spontánne dopĺňajú tými frenetickými). Zatiaľ najvyspelejší Dolan. (09.04.2013)

Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat! (11.11.2012)

Zmatené jak šatník transsexuála, což bych při tématu neviděla až tolik tragicky - v případě vynechání panoptika almodóvarských postav a některých nesmyslných, násilně působících, i když efektních scén... Vyzvedávám hudbu a působivý ženský element v podobě Fred, která s přehledem převálcovala postavu Laurence, jinak si píšu do deníčku, že nedostatek poctivých emocí navzdory hysterickým výstupům nebyl schopen zaujmout adekvátně stopáži a minimalizoval moji radost ze zážitku, nu a já budu na oplátku minimalizovat svoje hodnocení... (27.04.2014)

Keď niekto dokáže v tak mladom veku vytvoriť tak originálny, citlivý a vnímavý film s absolútne nezameniteľným typickým rukopisom, tak ma napadajú len dve slová. Génius a rešpekt. Spolu s Mommy komplexne to najlepšie od Dolana. Oznámiť celému svetu, že sa cítite byť ženou, to si vyžaduje riadne gule. Obzvlášť keď ste muž, ktorý by ich radšej ani nemal. V Laurence Anyways dokázal Dolan vytvoriť opäť niekoľko nezabudnuteľných scén. Jednou z nich je rozhovor mami so synom v kuchyni. Tvrdé, no zároveň milujúce rady matky. „Nikdy si nedovoľ byť prekvapený. Ak máš problémy, hocijaké, vysporiadaj sa s nimi.“ Laurence: „Takže, budeš ma stále ľúbiť?“ Mama: „Stávaš sa ženou alebo idiotom?.“ Ďalším dezertom je vizuálne nezabudnuteľný, videoklipový príchod Suzanne Clement na večierok. Alebo nečakaná spŕška vody v obývačke. Tých scén bolo proste niekoľko. Tento mladý chalan pracuje vždy s náročnými a kontroverznými témami, no dokáže ich poňať citlivo, neurážlivo a pritom vyhrotiť emócie na maximum. Ach Xavier, ľúbim ťa za filmy, ktoré na tento svet prinášaš. (20.01.2018)

Na své předlouhé stopáži nezvládnutý film. Četné záběry na detaily obličeje, které vyvolávají pocit osmělosti a nepochopení okolím, se opakují tak často, až to zavání manýrou - stejně jako neostrá a roztřesená kamera. Realistický způsob vyprávění najednou v půlce dostane přídavek v podobě snových sekvencí (motýl vylétajcící z úst, vodopád v obyváku - to byla až směšná metafora očistného osvobození, déšť šatů - vizuálně krásný, ale samoúčelný)____ Film působí chladně i proto, že postavy nemají hlubší city, ale jenom pocity.I přes délku filmů mi chybělo vykreslení charakterů. ___ Herecky je to taky problematické, protože hlavní hrdina svůj přerod a reakci na nutně šokovanou odezvu okolí podává příliš tlumeně, nevýrazně. Hrdinka je zajímavější, její šok, zdánlivé smíření a předem ztracený boj proti tlaku okolí, vyznívají mnohem uvěřitelněji. Zoufalý, hysterický záchvat v restauraci téměř dojímá, protože se rve o svou lásku a zároveň je jasné, že už je na konci sil. ____ Režisér se až příliš opájí obrazem a nedokáže filmu dát jednotnou linku. Scény s matkou - vtipně ironické, a přitom smutné i důstojné zároveň, působí dojmem, jakoby byly z jiného, lepšího snímku. /11. 11. 12./ (11.11.2012)