Obsahy(1)
Přesně po roce se vyšetřovatel a svědkyně tragické události setkávají v domě, kde došlo k nehodě. On však nepřijel jen sentimentálně vzpomínat na případ, který proti své vůli dávno uzavřel. Ona zase nečekala, že se ještě někdy uvidí. Psychologicky vedený rozhovor začíná ve vzpomínkách ne před rokem, ale před několika desítkami let, a zmíněná nešťastná událost je jen pojítkem s hlasem z dávné historie. Nikdo ho neuslyší, protože venku začala, přesně jako tehdy před rokem, bouřka. (dopitak)
(více)Recenze (18)
Příliš rozvláčné, ale naštěstí ne nezajímavé. Rudolf Hrušínský s Marií Vášovou odvádějí více než dobrou práci. ()
Dobře vybraný dům, promyšlené záběry (postava přibližující se pootevřenou brankou), škoda horší technické kvality. ()
To je dvojice.. ()
Půlhodinový dialog s grandiozním usvědčením. Někdo sází na čas, někdo na svědomí. Jak to bude příští rok ? Velká dáma i mistr československého dramatu zklamat nemohou. Pro milovníky detektivních konverzaček slast. ()
Zprvu to vypadá na zbytečnou pozérskou konverzačku, v níž skrze vnucující se hraní herců ani nemůžete vnímat postavy. Tak si aspoň vychutnávám toho Hrůšu a všímám si jediného momentu, který opravdu za něco stojí (ovšem zásluhou Vášové: je to způsob, jakým stará herečka poslouchá jeho slova o herecké roli a dluhu vůči ní). Jakmile se objasní, že je to vlastně krimi, zdá se celá věc ještě zytečnější, zvláště když je okamžitě jasné, o co vyšetřovateli jde a kam to bude směřovat. Tesání tématu staré, ale stále bolavé partnerské křivdy tomu sice dává obstojný obsah, ale pořád nevidím důvod, proč tu k pointě se halasně sunoucí rozmluvu sledovat. A tak je to až do konce. Takže proč čtyři hvězdičky? Protože ona ta pointa má v samotném závěru jakousi nadpointu, nečekanou, přitom však zcela obsaženou ve věci samé: SPOILER: jak to dopadne za rok, je vlastně lhostejné, trest už byl vykonán, jediná dokonalá forma trestu: vítězství, jehož bylo zločinem dosaženo, mění se pouhým soukromým odhalením v potvrzení a znásobení výchozího pocitu křivdy, ústícího nyní v čiré zoufalství; vražedkyni je dáno poznat, že vraždou se jednak připravila o jakoukoli možnost se své ukřivděnosti zbavit, jednak že na sebe uvalila situaci své oběti: sama svou vlastní obětí. Ale co je k tomu nutné, objasňuje úvodní věta komentáře helianto. No a k tomu celé to půlhodinové hraní a tlachání směřuje. Stojí za to ho sledovat až do konce. Síla "mravního ponaučení" tohoto díla je ještě znásobena tím, že ona ta vražda přísně právnicky vzato možná ani vraždou nebyla. ()
Jedna scéna, dva herci a slušný scénář stačili k výrobě Duffy’s Chocolate. ()
Dusno, že? Působivý dialog dvou vynikajících herců, Marie Vášové a Rudolfa Hrušínského, a osudová nevyhnutelnost okamžiku pravdy. Parádní kousek. ()
Herecky slušné, ale námětově trochu zarážející a svým způsobem i hodně znepokojivé drama s ústřední hereckou dvojicí. ()
Výčitky svědomí nevyvolává poklesek, nýbrž trest (Jean Dutourd). „Snad to ani slib nebyl, ale řekl jsem, že přijedu přesně za rok … I počasí je jako tenkrát … dusno …“ Na první pohled běžná zdvořilostní návštěva, běžný rozhovor mezi dvěma starými známými, rutinní záležitost. Hned na ten druhý však vnímáme ono dusno, dusnou a temnou atmosféru, napětí mezi oběma aktéry, vyjádřené nicméně velmi minimalisticky – drobnými gesty, intonací, lehkou mimikou. Tak, jak to umějí jen největší mistři hereckého umění. Postupně, nenápadně jsme vtahováni do napínavého souboje mezi dvěma silnými osobnostmi, z nichž každá věří, že má pravdu. Otázka zločinu a trestu. Otázka práva na pomstu. Otázka svědomí. „Vsadil jsem na Vaše svědomí, ale zdá se, že je příliš brzy … za rok přijdu zas …“ ()
Rudolf Hrušínský možná až příliš (zne)užívá své charismatické hlasové frázování, ale co se dá dělat, když na to někdo má, tak i řemeslná rutina působí navýsost poutavě. Inscenace samotná ovšem bůhví jakým trhákem není. ()
Stačí tak málo, pouze dva skvělé herce a dobře napsaný text s pointou. ()
Dva protivníci v debatě, která má odhalit přiznání vraždy. Klidná maska vraha pomalu praská a ukazuje tu pravou tvář. Marie Vášová kraluje hereckým projevem nad panem Hrušínkým. ()
Herecký koncert paní Vášové,monotónní herectví Hrušínského vedle ní vypadá velmi plaše... Scénář Karel Urbánek. ()
Svedomi. ()
Kratka etuda o dvou (kvalitnich) hercich. ()
Impozantně zpracovaná detektivní povídka pro dva herce v televizní inscenaci, ke které v rámci dialogu vyhrává nejen důvtip. Filozofická zbraň v rámci psychologického útoku a obrany nabytých fakty v konverzaci, jaká se dnes už nevidí. Rudolf Hrušínský v roli kriminalisty a Marie Vášová v roli obyčejné ženy, která se záhy stane podezřelou. A teď jde o to, jestli také bude usvědčena. Ona konverzace je obzvlášť na dnešní dobu napsána doslova mistrovsky. Co věta, to literární skvost. V rámci televizní dramatické tvorby prostě výborný počin. ()
Je zajímavé, kolik pokladů je ukryto hluboko v televizním archivu. Tohle dílko je čistou konverzačkou odehrávající se během reálné půlhodinky v jedné místnosti. Vážné (spíše závažné) téma: vražda. A k tomu herecký koncert: emocemi nabitá Marie Vášová, proti ní ledově klidný Rudolf Hrušínský. Excelentní miniatura. ()
Docela jsem se snažil překonat tu nudu. Spíše marně... ()