Nazí v sauně

predne tedy nechapu, proc je festivalovy nazev "nazi v saune", uz to je dost zavadejici oproti originalnimi finskemu nazvu ci anglicke verzi. tento film je urcite nutne chapat v danem kulturnim kontextu. pro finy je sauna jakymsi posvatnym mistem. drive zeny v saune rodily, a kdyz clovek zemrel, jeho telo bylo ulozeno nejdrive v saune. sauna je take mistem, kde se clovek nejvice otevre, zvlaste finove, kteri jsou obvykle velmi uzavreni. dokument mozna i poukazuje na paradox, kdy finove sdili velmi osobni zalezitosti ve stavu, kdy jsou nazi (v saune), tedy v naprostem protikladu k ostatnim evropskym kulturam.faktem ale je, ze film je zdlouhavy a poenta je v zasade jasna od prvnich minut. i tak je to ale vcelku zajimavy pocin. (10.09.2011)

Na finský dokument o saunařích plný sál? Je to možné:-) Někteří Finové jsou zvláštní už sami o sobě, což teprve potom když jsou v sauně? Saunařská výpověď mužů z různých koutů Finska - osudy, příběhy, trápení. Sauna je prostě jistá forma terapie, někdo jde do hospody, jiný do lesa a třetí do sauny. A ta sauna je třeba ve starém karavanu, v telefonní budce nebo v práci. Trápení se ženami, trápení s životem...témata se po čase opakují, tlustí Finové pláčou...film krásně pomalý a seversky melancholický. (05.03.2011)

Teprve druhý, ale doufám, že ne poslední komentář k tomuto kouzelnému filmu...je to film, který jsem ještě nikdy neviděla..má neuvěřitelnou atmosféru, náboj, něco, čím člověka dostane, i když by si na první pohled řekl, co je tak zvláštního na saunách...ale v tom je to kouzlo tohoto filmu...mým osobním hodnocením nebo spíše doporučením je, že tenhle film, by měla vidět každá žena, která chce porozumět mužům.... (13.02.2011)

Cinema Mundi 2011 - Připadá mi zvláštní, proč jsou Finové tak propadlí saunování, když v nich probouzí tolik melancholie a smutku. Jejich tvořivost nezná mezí, sauny vznikají i ze starých aut, vyřazených přívěsů a snad i v kombajnu lze roztopit kamínka, polít kameny vodou a vyprávět. Moc mě potěšil starý muž, který s láskou vypráví o sirotkovi, o něhož se stará a který zlobí a neposlouchá. V dalším záběru nakoukne do kamery statný medvěd a po chvíli již ničí zahradní stolek, čemuž stařík jen s klidem přihlíží s výrazem: "Já jsem to přece říkal". Jenže po nějaké době už mi příběhy začaly splývat jeden s druhým, možná by neuškodilo trochu zkrátit stopáž dokumentu. (09.03.2011)

Zobrazení tklivých osudů skutečných lidí je zde znásobeno skutečnou nahotou sešlého lidského těla. Je chvályhodné, že se dokument snaží ukazovat opravdovou skutečnost a přenášet skutečné emoce na diváky, přesto mi ale chybí něco dalšího, nějaký posun, náznak řešení či změna perspektivy. Podlehnout emocím a krutému osudu se mi nezdá být tou úplně nejlepší radou... (08.03.2011)