Nazí v sauně

Okouzlující dokument o Finech a jejich saunách. Finští muži sedí nazí v sauně a mluví - ne všichni, jenom někteří - o svém životě, o svých problémech, o vzpomínkách. Smutek a stesk se střídají se smíchem a pocitem podivnosti. Je tu muž, kterému rodina zakázala stýkat se s dcerou, dalšího zase opustila žena. Je tu otec rodiny, kterému zemřelo dítě. A je tu taky párek bezdomovců, kteří vysedávají v sauně, ačkoliv nemají, kam by šli. Je tu chlapík, který si postavil saunu v autě zaparkovaném uprostřed pole. A jakýsi kutil, který si saunu udělal z veřejné telefonní budky u silnice. To všechno je ještě jaksi únosné. Co si ale počnout, když na scénu vpochoduje muž, který se rád saunuje se svým nejlepším přítelem - a jeho nejlepší přítel je medvěd? Medvěd je navíc nešika, protože je přece jenom medvěd, a na co sáhne, to rozbije. Scéna, kdy zrovna demoluje plastový zahradní stolek a jeho nejlepší kámoš vedle něj v županu konstatuje, že "tohle je tenhle měsíc už několikátý" je jakýmsi nepopsatelným způsobem povznášející. (05.12.2010)

Cinema Mundi 2011 - Připadá mi zvláštní, proč jsou Finové tak propadlí saunování, když v nich probouzí tolik melancholie a smutku. Jejich tvořivost nezná mezí, sauny vznikají i ze starých aut, vyřazených přívěsů a snad i v kombajnu lze roztopit kamínka, polít kameny vodou a vyprávět. Moc mě potěšil starý muž, který s láskou vypráví o sirotkovi, o něhož se stará a který zlobí a neposlouchá. V dalším záběru nakoukne do kamery statný medvěd a po chvíli již ničí zahradní stolek, čemuž stařík jen s klidem přihlíží s výrazem: "Já jsem to přece říkal". Jenže po nějaké době už mi příběhy začaly splývat jeden s druhým, možná by neuškodilo trochu zkrátit stopáž dokumentu. (09.03.2011)

Zobrazení tklivých osudů skutečných lidí je zde znásobeno skutečnou nahotou sešlého lidského těla. Je chvályhodné, že se dokument snaží ukazovat opravdovou skutečnost a přenášet skutečné emoce na diváky, přesto mi ale chybí něco dalšího, nějaký posun, náznak řešení či změna perspektivy. Podlehnout emocím a krutému osudu se mi nezdá být tou úplně nejlepší radou... (08.03.2011)

Marná snaha priblížiť sa Jarmuschovym či Kaurismakiho konverzačkám. Zhluk krátkych epizódiek rôznej stopáže: obyčajní ľudia vedú v saunách obyčajné dialógy o živote. Až príliš obyčajné a mdlé na to, aby mohli zaujať či už samostatne, alebo tematicky čoby celok. V jednotlivostiach chýba scenáristický náboj a vypointovaná súhra postáv, a spojujúca myšlienka “Fínski chlapi to majú ťažké” tak vyznieva iba v žalostnú sebaľútosť. (25.07.2011)

Teprve druhý, ale doufám, že ne poslední komentář k tomuto kouzelnému filmu...je to film, který jsem ještě nikdy neviděla..má neuvěřitelnou atmosféru, náboj, něco, čím člověka dostane, i když by si na první pohled řekl, co je tak zvláštního na saunách...ale v tom je to kouzlo tohoto filmu...mým osobním hodnocením nebo spíše doporučením je, že tenhle film, by měla vidět každá žena, která chce porozumět mužům.... (13.02.2011)