Kohout na víně

Til Schweiger chtěl zviditelnit svoji dceru, tak si pro ni napsal film a sám si ho i zrežíroval. Postavil ji tak do centra a kolem ní uplácal sentimentální, klišovitý a pitomý příběh plný nesympatických postav. Jediným sympaťákem zůstává tak sám Schweiger, který hraje opět stejnou postavu jako ve svých dvou předešlých filmech Zajíček s ušima a Kuře bez uší (talentovaný proutník bez peněz). Vtipné mi to moc nepřišlo, naštěstí se mu ale jako vždy povedl alespoň písničkový soundtrack. (11.06.2012)

Příjemné překvapení... :-) Tedy děj je předvídatelný, nápad prostý (zde nečekejte žádné překvapení), ale vše vynahrazují režie, střih, mimika a humor... Režie - je vidět, co chce režisér celkovým vyzněním říci, obzvláště když do ústředních rolích postaví sebe a svou dceru. Střih - trochu nezvyk, jedná se o opravdu rychlé svěží prostřihy statických záběrů, funguje to ale 1 (za mě rozhodně víc než pohyblivost a la italské seriály.) Mimika - k tomu už se vyjadřovali jiní. Humor - oceňuji vkusnost a nenucenost. Na německou tvorbu vysoký nadprůměr a z filmu celkově pohodový dojem... Z výše uvedených bodů nevidím důvod ke snižování 5 hvězdiček... Doporučuji pro chvíle odpočinku ;-) (16.06.2014)

Ještě než si zajdu do kina na Kuře na švestkách, kouknul jsem se v televizce na Kohouta na víně. Pokud má někdo rád koulení očima, tak tady si pošmákne. Mrkání, pokukovaní, koulení, zkrátka z očního hlediska velmi zajímavej film. Očaři tady budou ve svým živlu. Krom očí se tady jedná ještě o nějaký ty rodinný krindy pindy, ale to není podastatný, podstatný je, že jsme všěichni viděli Tillovu dcerunku jak umí mrkat očima. Zkrátka je to velkej oční vodvaz tenhle film. (20.11.2012)

většina normálních lidí by asi napsala "milý film" nebo skoro jako "Kolja", ale sorry, mě ty nahromaděný klišé, absolutní předvídatelnost a holka, co pořád kroutí očima, podpálí barák, hodí Tilovi mobil do vody, a ani jednou na ní nikdo nezvýší hlas, prostě vytáčej... o celkovým vyznění filmu ani nemluvě - něco tak nechutně pozitivního jsem už dlouhou dobu neviděl. Sequel bych svěřil nebožtíku Ingmarovi, aby těma mezilidskejma vztahama trochu zatočil... 1- (12.02.2011)

Začátek nic moc, přechytřelé děcko bylo dost protivné, a kromě nepřehlédnutelného charisma, kterým Til disponuje ve značné míře, nebylo čím zaujmout. Naštěstí se to slibně rozjelo za podpory výborného soudtracku a docela dobré zábavy obou tatínků, včetně čím dál milejší dcerušky a sympatické Katariny. Story, hudba, režie celkem za 3, čistá hvězda patří Tilovi za svou personu i ukočírovanou režii a výběr hudby. (04.01.2013)