Režie:
John FordKamera:
Bert GlennonHudba:
Alfred NewmanHrají:
Dorothy Lamour, Jon Hall, Mary Astor, C. Aubrey Smith, Thomas Mitchell, Raymond Massey, John Carradine, Jerome Cowan, Mamo Clark, Movita, Anne Chevalier (více)Obsahy(2)
Příběh námořníka z tichomořského ostrova Manukura, jehož život byl poznamenán událostí okamžiku. Domorodec Terangi je úspěšným prvním důstojníkem francouzské lodi Katopua, právě se oženil a čeká rodinu. Jeho štěstí se vytrácí v okamžiku, kdy během hospodského konfliktu na Tahiti uhodí rasistického muže s konexemi u vlády. Nespravedlivé odsouzení na půl roku do vězení se zhoršuje s každým nepovedeným Terangiho útěkem, protože se tím pobyt ve vězení znásobuje. Když se mu konečně podaří z žaláře uprchnout, jeho trest již čítá 16 let. Po osmi letech ve vězení se vrací na Manukuru právě v okamžiku, kdy se na ostrov žene zkázonosná bouře. (dopitak)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Silné, emotivní, velice dobře natočené. Asi jeden z mála filmů, o kterých můžu prohlásit, že barevné by vypadaly o maličko líp, protože tichomořský ráj člověk vnímá hlavně jako hru zelených palem, modrého moře a žlutého písku a slunce. Na rozdíl od kolegy Skipa spatřuji nejdramatičtější část v době, kdy Terangi prchá z vězení. ()
Nádherný film, který úkáže proč se jmenuje tak, jak se jmenuje až v posledních asi 25 minutách. Narozdíl od některých jiných diváků, mě nadměrně bavily i ty pasáže do této doby. Krásný romantický příběh, plný havajské hudby o nespravedlivosti. A ten závěr, ten to dokonal. Nepochopím, jak něco tak přesvědčivého mohli v té době natočit?! Opravdu bych se rád podíval na nějaký dokument, jak se hurikán natáčel. Obrovské vlny, zničené budovy, vyrvané stromy. Paráda. 80% ()
Zpočátku to byla taková selanka, skoro nudná, ale když se přihnal hurikán dostalo to teda pořádný grády. Klobouk dolů, co tenkrát dokázali natočit, aniž by měli k dispozici takovou techniku, jakou mají filmaři dnes. Scény devastace ostrova hurikánem jsou dechberoucí. Nejspíš to bude tím, že měli tvůrci oproti dnešku mnohem omezenější prostředky, a tak se soustředili na to podstatné, kdežto dnes sednou ke compu a začnou tam prát terabity, až je z toho kolikrát jen prachsprostá exhibice, pouze na efekt vytvořené cosi, co často nemá se skutečnou katastrofou vůbec nic společného. ()
The Hurricane disponuje dramaturgickými pasážami, ktoré sú prekonané a hlavný hrdina je viac model než herec, ale po všetkých ostatných stránkach je to špičkové remeslo. Film, ktorého melodramatický podtext je rozvinutý i bez prítomnosti apokalyptickej udalosti a prináša otázky správnosti života a odcudzenia, kde jedna vec dokáže otočiť všetko naruby... V porovnaní s How green was my valley či The informer "nespravodlivé štyri" (sedmička). ()
I přišel v Hollywoodu konec 30l., a všude se to začalo hemžit filmy katastrofického ražení, ve kterých si kruté živly pohrávaly s již beztak pohnutými a dramatickými osudy hlavních hrdinů. Před tvůrci těchto děl ale v každém případě klobouk dolů, protože natočit něco takového bez všech těch dnešních vymožeností musela být pekelná a poctivá fuška, a výjimkou není ani tento kousek od MGM, který na svou dobu přinesl velmi slušnou podívanou. Něco obdobného lze v tomto období zhlédnout např. i z produkce Century Fox, která nenechala nic náhodě, a kromě na tu dobu dokonalým efektům, nasadila v následujících letech i svého Tyrona Powera - ať už se jednalo o Suez od Allana Dwana (1938), nebo The Rains Came od Clarence Browna (1939), který byl za speciální efekty oceněn již Oscarem a který je tomuto filmu svým způsobem docela charakterově podobný (hlavním hrdinou je v obou případech socializovaný domorodec - Tyron si zahrál indického doktora, Hall si v tomto kousku vyšvihl domorodého námořního důstojníka Terangiho). Stejně jako výše jmenované, i The Hurricane má krapet roztahaný a z dnešního pohledu ne moc zajímavý scénář - počátek má sice docela svižný dobrodružný nástup, 2/3 bohužel klasicky stagnuje a utápí se v ne moc bystrých dialozích a 3/3 vyplnil dlouhý apokalyptický hurikán. Dorothy Lamour a John Hall byli sice okouzlující, ale vypadali domorodě asi tak jako já. Na filmu mi asi nejvíce vadil pohled na domoroce, jejichž dialogy - včetně dialogů hlavního hrdiny - se omezují na slovní zásobu 5ti letého dítěte. Z mého pohledu nijak zajímavý, ale precizní filmařský kousek, který je odrazem své doby. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (1)
- V časech 1:32:21 a 1:33:33 můžeme na kratičký okamžik vidět odhalená ňadra domorodkyň, zmítajících se ve vlnách. Vzhledem k době vzniku filmu se patrně jedná o náhodu, nikoliv záměr tvůrců. (dopitak)
Reklama