St. Helen's Island
Obsahy(1)
Příběh zpěváka Františka, člověka sobeckého i milujícího, který se živil jako hudebník na zaoceánských výletních lodích. Postupně se odcizil své rodině a zůstal sám. Na radu přátel se vydává hledat dceru do tisíc kilometrů vzdálené krajanské vesnice Svatá Helena v rumunském Banátu. Setkání s lidmi, kteří žijí v souladu s Bohem a přírodou a pátrání po dceři, která o sobě nedává vědět, nakonec smíří Františka s myšlenkou, které se s přibývajícím věkem tak bojí, že dožije život ve vyhnanství samoty. Věci však dostanou nečekaný spád... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Částečně autobiografický pseudo-dokument o cestě stárnoucího muzikanta Františka Kůzleho (Laďa Kerndl) do rumunského Banátu, kde žijí čeští krajané stovky kilometrů od české kotliny a udržují český jazyk i literaturu. Ačkoliv důvod jeho cesty je naleznutí své dcery, na tomto prostém, však dobrosrdečném místě, kde hodnoty i Bůh mají svou váhu, nalézá cestu k sobě samému. Ostrov svaté Heleny působí amatérsky, možná až antifilmově, každopádně je mimořádně osobitý a lidský. Bohužel však poměrně nevyvážený. Silné momenty střídají vyloženě trapné, přičemž pasáže z Rumunska jsou o dvě třídy lepší a zajímavější než ty odehrávající se v tuzemsku (v nichž mimochodem "vyčnívá" otřesně přehrávající Slavíková). Stoprocentně pevný v kramflících jsou film i Kerndl ve chvílích, kdy zní tóny zpěvákových swingových songů. ~ Snímek o bilancování na podzim lidského života / o jeho radostech i strastech / o důležitosti rodinné pospolitosti i pevnosti přátelského pouta / o naleznutí cesty k pokoře / o smíření se se smrtí a odchodu do nebe. Nejen díky písním umí navodit onu melancholii, kterou lidé zažívají na sklonku svého života. Objektivně je filmová kvalita nejspíš průměr (některé herecké výkony podprůměr), ale výsledný dojem a prožitek maximální. ()
Hlavním důvodem, proč hodnotím Ostrov svaté Heleny pozitivně, je jeho neotřelost, originalita a uvědomění si své "menšinovosti" oproti českým pokusům o megafilmy. Ve spoustě ohledů je to totiž snímek nekvalitní. Kamera je amatérská, herecké výkony jak z Ordinace v růžové zahradě, příběh o "prozření" nijak zvlášť jedinečný. Film je to ale malý, ve všech směrech. Ví to o sobě. A právě na té upřímnosti a skromnosti staví (možná paradoxně) své nekvalitní kvality. ()
Viděl jsem i neherce hrát, ale OTÁZKA: Když postavíte Laďu Kerndla vedle koně, kdo z nich zahraje líp? ODPOVĚĎ: I ten postroj na koně je nejmíň o tisíc rumunských kilometrů před Kerndlem. Chudák chlap neumí mluvit, neudýchá ani zpěv. Příběh by nebyl tak úplně ztracený, a ani s Bobkem, který podle očekávání natáhl bobky a dobře udělal, když z tohohle průseru vycouval dřív. Vlastimil Šimůnek je zvyklý točit dokumenty, což je druhý průšvih tohohle kino(!)filmu. Helena totiž nevypadá jako improvizace, ale jako dokument. Špatný, amatérský a groteskně nesmyslný. Zajímavě vypadají jen retro záběry, kterými se film hemží. Recenzenti se čtyřmi hvězdami lehce přestřelili. Vorel a jeho "Miliardář" má už menší odstup od "konkurence". ()
Režisér Vlastimil Šimůnek, který má za sebou sedm dílů 13. komnaty a točil i tu od Laďi Kerndla nebo Pavla Bobka, se snaží o autentickou osobní atmosféru. Nezapře svůj profesní původ, takže během pokusů o dramatické dialogy nepochopitelně dlouho zabírá detaily okolních předmětů. Jeho dokumentární přístup ale vyloženě nefunguje. V česko rumunské vesničce zapadlé v Karpatech, kam se hlavní hrdina vydá najít dceru, se kromě hledání a času zastavuje i děj filmu. Každodenní kolorit snímá ušmudlaná digitální kamera. Místní neherci jsou z ní viditelně nervózní, přesto ze sebe tlačí křečovitá moudra. Rádoby poetický Ostrov svaté Heleny se strašně snaží být dojemný. A strašně to nejde. Koně, krávy, povozy, a Kerndl vycházející z latríny prostě působí jenom jako ne moc dobře natočené video z ne až tak lákavé dovolené. ()
Aneb Ládi Kerndla výlet do rumunského Banátu. Esteticky i obsahově Ostrov dokonale zapadá mezi bulvární portréty slavných (resp. těch, kteří by slavní ještě chvíli být chtěli), ačkoli přesnější žánrové zařazení není jednoduché a nejspíš v něm neměli jasno ani tvůrci. Na psychologické drama jde o dílko ostudně zjednodušující – hrdina neprodělává žádnou proměnu a na konci se zdá být stejně nezpůsobilý žít bez osobní kuchařky a pradleny jako na začátku. Na speciální díl Cestománie, k němuž má prostřední cestopisná část poměrně blízko, je to zas neskutečně r o z t a h a n é – jako kdyby tvůrci v zájmu česko-rumunského přátelství nechtěli vystřihnout jediný záběr krajiny, jedinou hlubokou pravdu vesnické stařenky. Snesitelná je tahle programová vycpávka díky své délce, roztomile mizerným scénám typu Kerndl kontra pizza s kečupem a napínavému čekání, kdy se konečně objeví titulky slibovaná Vilhelmová. 30% ()
Reklama