Jen Bůh odpouští

"It's a little more complicated than that, mother." "Meaning what, exactly?" "Billy raped and killed a sixteen year old girl." "I'm sure he had his reasons." ____ Surreálný pseudo-art v té nejlepší formě, neskutečně vymazlený psychedelický bad-trip, audiovizuální gore terno, a v neposlední řadě famózní pocta tvorbě Alejandra Jodorowskyho a Gaspara Noého, ve který dánský král neo-noiru N.W. Refn nejlépe využil svou absolutní tvůrčí autokracii - jde spíš o takový tvůrčí fuck-off, v kterým si dělá co chce, a dělá to kurevsky dobře. Přestože snímek staví na poměrně jednoduché synopsi, jeho primární devizou je famózní nekonvenční forma, nekompromisně převažující nad obsahem, a disponující mnoha endogenními strukturami a metaforickými abstrakcemi - ty jsou ztělesněné v mnohdy nesouvisejících hypnotických obrazech, tzv. nespecifickém transferu, častokrát explicitně reflektující násilí, melancholicky rozjímavých pohledech, a zejména pak v neuvěřitelně podmanivé vizuální stylistice, která má úchvatné spektrální scenérie a kompoziční aranžmá jednotlivých barev. Celkový nekomfortní zážitek a psychosomatická arytmika je umocněna jako vždy fenomenálním ambientním podkresem Cliffa Martineze. Ryan Gosling zde navíc nejefektivněji využil své herectví očima.... Resumé? Provokativně iritující neo-noirový zážitek pro ty nejotrlejší a nejnáročnější diváky, na který jen tak nezapomenu - prostě a jednoduše jeden z nejvíc podceňovaných snímků posledních let. Vsadím se, že kdyby danou premisu zrežíroval kupříkladu David Lynch, Hitchcock, Coppola, Nolan, Fincher či jiný známější režisér, bylo by momentální hodnocení nejmíň o 30% výš.... VERDIKT: 8,6 bangkokských neonů z 10 [#LSDJEKÁMOŠNEŽRÁDLO] (08.08.2020)

„It´s time meet the devil“. Ryan Gosling v hlavnej úlohe v thrillery, ktorej prejav si je toľko podobný vodičovi z Drive-ra. Mĺkvy, takmer úplne bez slov, ktoré nahrádza mimika tváre. Geniálna hudba má v tomto filme najväčšie slovo. Snáď nikdy doposiaľ som nebol tak trpezlivý či plný očakávania, ako sa toto všetko skončí. Veľmi zvláštne pocity počas celého diania uzavrel záver hodný majstra. Film je vhodný len pre hŕstku divákov, trpezlivých, ktorí neočakávajú nezmyselné strieľanie zo samopalov, brokovníc, nastražené nálože či skákanie s džípom z mostu po autách ala "Die Hard 5". U takéhoto diváka tento snímok nemá žiadnu šancu. Ja osobne som sa dostal na emocionálny vrchol a zato Windingovi ďakujem. (23.07.2013)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Jen Bůh odpouští jako jeden z Refnův nejambicióznějších projektů, minimálně co se umělecké stránky týče. Bylo v tom něco až bressonovského - herci (modely/loutky) jako jeden z nástrojů vize režiséra, „instalování“ postav do prostoru scény jako její pevná součást. Minimalistické pojetí herectví v Refnově novince není příliš vzdáleno od prostředků spirituálního modu atributu pasitivity ("postavy nečiní, protože chtějí/nechtěji, ale protože musí/nesmí" – vede je někdo shůry jako loutky; distancovanější rámování; délka záběrů v některých sekvencích). [==] Refn se ještě více odchyluje od klasických filmařských schémat a snaží se být solitérem, nicméně selhává, protože není ještě natolik silnou a výjimečnou režisérskou osobností jako právě Bresson, ve filmu vzpomínaný Jodorowsky nebo jeho krajan Lars von Trier. V čem je naopak nebývale silný, je vystižení duchu města, v němž se příběh odehrává – město se pak stává hlavním aktérem-hrdinou díla. Byla to například Kodaň v Dealerovi, Los Angeles v Drive nebo v tomto případě Bangkok, přičemž o osud postav jde až sekundárně (je to jeden z mnoha příběhů, které se ve městě v tu chvíli odehrávají). [==] Suma sumárum divácky méně přístupnější než Drive a ne natolik radikální jako Vejdi do prázdna. Jen Bůh odpouští balancuje někde na hraně, aniž by větším způsobem oslovil jednu či druhou skupinu příznivců. Bez Goslinga a předchozího úspěchu Drive by po Jen Bůh odpouští neštěkl ani pes, ačkoli nesporné kvality jistě má. Doufám, že se Refn napříště vydá jiným směrem, protože tohle je slepá ulička. (01.12.2013)

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)